Pátek 24. listopadu. Svátek má Emílie.

Koruna je dobrá. Zatím si ji určitě nechme

Prezident Miloš Zeman vyhlásil, že do Bankovní rady ČNB chce příznivce eura. Není to dobrý nápad. Z pohledu ekonoma musím říci, že koruna je nyní podstatnou součástí našeho hospodářského systému a důležitou pákou jeho ovlivňování.

Kritériem pro křeslo v bankovní radě nemůže být členství ve fanklubu společné měny (ani křeslo ve fanklubu koruny), ale jenom a pouze naprostá odbornost, znalost měnové politiky. Vhodnost nebo nevhodnost eura je otázka měnící se v čase, nikoliv věcí důvěry či víry.

Je to primárně ekonomický (tudíž odborný) problém. Jestliže se euro stalo politickou otázkou a to napříč Evropou, jestliže se na odporu vůči němu či na jeho podpoře profilují politické strany, je to smutné a nemůže to směřovat k dobrým výsledkům. Ztrácí se ekonomická podstata věci.

Pokud má společnou měnu mnoho států s mnoha různě výkonnými ekonomikami, chybí každému jednomu zvlášť v jeho „ekonomické zbrojnici“ jeden důležitý nástroj – totiž kurz. Je to, jako kdyby do ringu proti zdravému boxerovi nastoupil jednoruký. A co víc, ještě s koulí na noze. Protože další podstatná zbraň, klíčová úroková sazba emisní banky, je stanovována centrálně, čili bez ohledu na situaci v jednotlivých státech. Nebo pouze částečně s ohledem na tyto skutečnosti. Navíc se ukazuje, že sazby centrálních bank jsou jako nástroj řízení měny málo efektivní.

Konstruktéři eura i jeho prvotní kritici si byli skutečnosti zásadní odlišnosti zemí eurozóny vědomi. Optimisté předpokládali, že pozitiva převládnou, tedy vynulují negativa a ještě přinesou růstový efekt. Začátek století to i naznačoval. Pesimisté tvrdili opak a nedávali společné měně mnoho roků života.

Po více než deseti letech společné měny stále není jasné, na čí straně vlastně bylo pravdy více. Hospodářský růst s eurem je rozpačitý (ve skutečnost je slabší, než jaký má konkurence), ale rozpad eurozóny se také nekoná (potíže s Řeckem a spol. jsou z jiného soudku, než o čem je nyní řeč).

Z naší pozice platí, že kurz je jedna z posledních a měnově prakticky poslední zbraň, kterou máme k dispozici. Sazby ČNB jsou v podstatě na nule. Diskutovat o záporné sazbě je spíše vtipné, než co jiného. Banka už déle než rok intervenuje proti kurzu a mění sílu koruny za podporu hospodářství. Má řadu kritiků, překvapivě i prezidenta – ale bylo by dobré k té kritice přidat také doporučení, co tedy banka vlastně měla a má dělat? Nic? To by byla zase země plná těch, kdo by Českou národní banku trefovali z opačné pozice. A kdybychom měli nyní euro? Budeme čekat, co vymyslí s padající a uvadající měnou bankéři v ECB. Neboť když je kurz koruny stažen dolů úmyslně a je řízen (což můžeme považovat za nevhodné, to je věc názoru), kurz eura je na tom mizerně z objektivních příčin.

Ve skutečnosti není doba vhodná k tomu, abychom uvažovali o eurozóně. Bylo by to jako si uříznout jednu ruku. A přidat si na nohu pořádnou železnou kouli. V nějakém delším výhledu jsem spíše opatrný eurooptimista, jsem přesvědčen, že náš kontinent bude mít v nějaké vzdálenější budoucnosti jednu měnu. Ale to budu vetchým starcem na zaslouženém důchodu, či snad molekulou bůhví kde.

Má Česká republika přijmout euro?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.