Komentář: Dobré zprávy z ekonomiky… prozatím
Podle předběžného odhadu statistického úřadu česká ekonomika i ve druhém čtvrtletí mírně vzrostla. Nenaplnila se chmurná očekávání finančních trhů ani centrální banky, která už počítala s recesí. Růst HDP dosáhl oproti prvnímu čtvrtletí 0,2 %, což je sice 4x pomalejší tempo než na začátku roku, třetinové ve srovnání s eurozónou, ale pořád je to ještě pozitivní výsledek. Zvlášť, když se česká ekonomika tímto konečně po 2,5 letech dostala na úroveň konce roku 2019.
Růst hospodářství v časech vysoké inflace, pokulhávajícího exportu a napjaté situace na mezinárodních trzích v každém případě potěší, avšak to je asi tak vše, co lze o aktuálním čísle prozatím vůbec říci. Neznáme, co je za ním, pouze si můžeme přečíst komentář statistiků o tom, že ekonomice pomáhala domácí poptávka, že naproti tomu zahraniční obchod byl brzdou růstu. Jenže s otázkou, zda je náš růst zdravý, či neudržitelný, nám toto konstatování vlastně vůbec nijak nepomůže. Za růstem poptávky si sice někdo může představit vyšší spotřebitelské výdaje – byť v časech rekordní inflace (!) – nebo investice, které se pozitivně rozjely už na konci loňského roku.
Za naším růstem však mohou být i zásoby – jak se to ukazovalo v časech covidu, a to už by asi příliš nadšení vyvolávat nemělo: v jednu dobu se hromadí, aby následně zase zmizely. Takže pokud je vliv zásob tak silný, jako dříve, pak tu vlastně k žádnému růstu ekonomiky vůbec docházet nemusí. Zásoby jsou takovou půjčkou do budoucna. O co více nyní vzrostou, o to více zase následně poklesnou… a růst ekonomiky „podrazí“.
Už vůbec asi nemá smysl věnovat pozornost meziročnímu výsledku, podle kterého česká ekonomika roste o 3,6 %. I zde zafungovalo kouzlo nízkého srovnávacího základu z loňského druhého kvartálu, kdy teprve končil dlouhý lockdown. Rovněž i v tomto případě platí vše, co bylo řečeno o zásobách.
Na radost z pokračující konjunktury proto bude vhodný čas až po zveřejnění podrobných dat z ekonomiky na konci srpna. Od konce druhého čtvrtletí však do té chvíle uplynou už dva měsíce, takže případnou radost nám budou vlastně dělat docela stará čísla. V mezičase proto bude asi vhodné o něco více pozornosti věnovat novým spotřebitelským a podnikatelským průzkumům, které ovšem bude třeba vzhledem k celkově „blbé“ náladě přece jen poněkud diskontovat. V každém případě je nyní asi dobré nepodléhat přehnanému optimismu z neuchopitelných čísel, ani chmurám vyvolávaných fakturami za energie. Pravděpodobnost recese je vysoká, stejně jako toho, že tato recese by nemusela být hluboká ani mít dlouhého trvání.
Petr Dufek, hlavní ekonom Banky Creditas
