Před nějakým časem vyhlásily ratingové agentury Moody´s a S&P, že plány české vlády na zvýšení DPH na jedné straně a výdajové redukce na straně druhé jsou pro hodnocení závazků České republiky pozitivní zprávou, neboť mají pozitivní dopad na zadlužení ČR, nicméně zároveň tyto agentury varovaly před možnými negativními dopady na tuzemský ekonomický růst. Navíc stále existují velká rizika, že se plánovaných úspor či zvýšení daní nepodaří dosáhnout. Pokud by se jich přeci jen podařilo dosáhnout, může to omezit ekonomickou aktivitu mnoha subjektů, zejména pak domácností.
Mezi plánované úspory patří zmrazení výdajů vlády o asi 23 mld. korun. Dále následuje zvýšení DPH, zvýšení daně z příjmu a změna výpočtu růstu důchodů. V ideálním případě by tyto a další kroky měly vést k poklesu zadlužení. Stejný cíl měla i předchozí opatření, zejména pak zvýšení spotřební daně (její výběr byl nakonec mnohem nižší, než ministerstvo financí předpokládalo), což se však příliš nepovedlo. Pomoc státnímu rozpočtu v loňském tak přišla poněkud z nečekané strany.
Na základě toho, že schopnost tuzemské vlády dostát svým finančním závazkům je agenturou Moody´s hodnocena dlouhodobě (od roku 2002) známkou A1 (přičemž při provedení hlubokých strukturálních reforem je možné tento rating i navýšit) a agentura S&P v loňském roce zvýšila rating (na A) ČR pokud jde o schopnost splácet závazky a rovněž zvýšila rating hodnotící schopnost vlády ČR dostát svým závazkům v lokální měně na A+ (z AA), se podařilo refinancovat státní dluh za mnohem nižší úrokové sazby, než bylo původně počítáno, a snížit tak náklady státního dluhu oproti původnímu plánu cca o 17 mld. Kč.
Úrokové náklady státního dluhu
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Zdroj: MF ČR
Tím pozitivní dopad účinků úspor v podobě současné vlády však v podstatě končí. Navíc se objevují hlasy, že tak, jak jsou úsporná opatření nastavena, mohou snížit výkonnost českého hospodářství. Podle ČNB by se mělo jednat o snížení o cca 0,4 procentního bodu. Vychází to z předpokladů ČNB, která předpokládá stagnaci ekonomiky. Podílet by se na tom měla jak světová ekonomická situace, ale rovněž i vládní škrty, bez nich by ekonomika vykázala růst vyšší o 0,04 %. V loňském roce rozpočtová aktivita vlády snížila hospodářský růst o 0,6 % na 1,7 %.
Uvedené údaje jsou voda na mlýn mnoha politikům, kteří „vyznávají“ keynesiánské pojetí ekonomie. Ta „hlásá“, že v době krize je vhodné, aby vládní výdaje nahradily v této době vypadnuvší soukromé výdaje. Teoreticky je tato myšlenka logická. Bohužel její reálná podoba v rukou politiků je jiná. Vládní výdaje jsou bohužel vysoké i v době ekonomického růstu. Avšak mnohdy jsou až příliš démonizované.
Z grafu struktury vývoje HDP je patrné, že v době ekonomické konjunktury se na jeho růstu nejvíce podílely soukromé investice (hrubá tvorba fixního kapitálu) a spotřeba domácností. Při propadu ekonomiky pak soukromé investice zaznamenaly drtivý propad a HDP nahoru „táhly“ vládní výdaje a čistý export. I kdyby v tuzemsku došlo k dalšímu navýšení státních výdajů, nebude to mít pro HDP tak pozitivní dopad, jako opětovné nastartování soukromých investic a spotřeby domácností. Jediným dopadem zvýšení vládních investic by byl růst zadlužení.
Tuzemská vláda se nachází v poněkud schizofrenní situaci. Kdy na jedné straně musí škrtat a zvyšovat daně (otázkou je, zda na správných místech), aby snížila zadlužení, a na straně druhé by měla snížením daní a dalšími opatřeními podpořit zvýšení soukromých investic a spotřeby. Pokud se tak nestane, bude růst českého HDP stále více závislá na globální ekonomické situaci, neboť tahounem růstu HDP bude pouze čistý vývoz (tzn. rozdíl mezi vývozem a dovozem).
Aby ovšem podpora spotřeby domácností a zvýšení soukromých investic s sebou nenesla zároveň i zvýšení dovozu, je třeba, aby domácnosti a soukromníci podpořili tuzemské podniky. I když se to mnohým nezdá, nástroje k ovlivnění HDP má v rukou každý obyvatel ČR. Nezáleží to jen na „těch nahoře“.
Graf 1: Struktura vývoje HDP
Zdroj: ČNB
Poznámka: Hrubá tvorba fixního kapitálu představuje nové investice, rekonstrukce, modernizace a nákupy a bezplatné nabytí dlouhodobého majetku po odpočtu jejich prodeje a bezplatných předání, pořízení nehmotných fixních aktiv, zvýšení hodnoty nevyráběných nefinančních aktiv. Do tvorby se nepočítají fixní aktiva s hodnotou nižší než 20 tis. Kč, předměty dlouhodobé spotřeby nakoupené domácnostmi (jako automobily apod.), ale zahrnuje se pořízení obydlí. Dále se nezahrnují předměty pro vojenské účely, výdaje na výzkum a vývoj atd.
