Pondělí 16. září. Svátek má Ludmila.

Investiční dotazník – dobrý sluha, ale zlý pán

Investiční dotazník musí vyplnit každý investor, kdo chce své prostředky zhodnotit v některém z investičních produktů. Klientům může poskytnout ochranu před investicemi do produktů, kterým nerozumí a mohly by je poškodit. Ochránit ale může také zprostředkovatele a obchodníky, kteří čelí stížnostem ze strany klientů.  

Investiční dotazník je dokumentem, který je pro mnohé investory, i společnosti pouze přítěží při uzavírání smlouvy a zvýšením administrativní zátěže, ve skutečnosti však může pomoci jedné i druhé straně předcházet zbytečným problémům a nedorozuměním. Povinnost vyplňovat investiční dotazník je definována zákonem o podnikání na kapitálovém trhu a je v něm zakotvena díky jednotné evropské směrnici MiFID.

Zjednodušeně řečeno, klientovi umožní lépe definovat jeho cíle a pomůže mu vyvarovat se investic, které pro něj nejsou vhodné, nebo jim nerozumí a zprostředkovatelům, nebo obchodníkům s cennými papíry zase pomůže zjistit klientovi potřeby, preference a znalosti a to mu umožní nabídnout klientovi vhodný produkt.

Investiční dotazník dnes musí vyplňovat s klientem prakticky každý, kdo mu chce nabídnout nějaký finanční produkt. Ať už jde o prodejce pojištění, investiční poradce, banky, nebo obchodníky s cennými papíry a jejich zprostředkovatele. Každý klient investičního poradce by měl vyplnit tzv. test vhodnosti, který kromě znalosti investičních produktů, rizikového profilu, nebo investičního horizontu zkoumá také vzdělání, nebo majetkové poměry klienta. Ne každý klient ale je ochotný z jakéhokoli důvodu uvést svoje příjmy a majetek a tak může být tento test ovlivněn tím, co chce, nebo nechce klient v dotazníku uvést. Pokud ale klient uvede neúplné informace, rozsah služeb, které může poradce klientovi poskytovat, bude omezen.

Obchodníci s cennými papíry, nebo investiční zprostředkovatelé, kteří realizují pokyny klientů, pak dávají klientům vyplnit test přiměřenosti, který zhodnotí znalosti klienta s konkrétními finančními produkty, ale majetkové poměry se již neuvádějí. Zde jde spíše o to, aby klient neinvestoval do produktů, kterým nerozumí, a které by v případě nepříznivých podmínek na trzích mohly vést k nepřiměřeným ztrátám. Jedná se zejména složitější produkty, derivátové nástroje apod. Pokud klient odmítne dotazník vyplnit, nebo nedodal údaje dostatečné k posouzení jeho přiměřenosti, je veškerá zodpovědnost za prováděné pokyny na něm. a poradce, zprostředkovatel, nebo obchodník mu nemůže poskytovat služby spojené s obhospodařováním majetku, poradenství apod.

Z výše uvedeného je jasné, že při vyplňování investičního dotazníku by měl být každý klient nanejvýš opatrný a uvádět pouze údaje, které jsou pravdivé a které vystihují jeho skutečnou situaci a znalosti.

Zprostředkovatelé, obchodníci, nebo pouzí zaměstnanci finančních institucí jsou ale tlačeni k tomu, aby podávali výkon měřený počtem smluv, resp. uzavřených obchodů a tak se stává dotazník často pouze formální záležitostí. V lepším případě nabídne zaměstnanec za přepážkou klientovi stále ten samý produkt bez ohledu na to, jaké údaje v dotazníku uvedl, přičemž jde o zajištěný, nebo jiný konzervativní produkt. Banka svou novinku potřebuje prodat a zaměstnanec často nemá ponětí, o čem produkt je, ale riziko ztrát prakticky nehrozí (ani zajímavé zisky ale očekávat nelze).

Větším problémem mohou být rady investičních zprostředkovatelů, kteří chtějí klientům za každou cenu prodat produkt, který neodpovídá jejich investičnímu profilu a je příliš rizikový. I když se zdá, že v poslední době je takových případů mnohem méně než v minulosti, je bláhové si myslet, že se nestávají. Nepoctiví zprostředkovatelé využívají neznalost svých potenciálních klientů (což je právě důvod ke vzniku investičních dotazníků), a to s jediným cílem: přinutit klienta k tomu, aby mu mohli prodat produkt rizikovější, resp. složitější, než je k jejich znalostem a zkušenostem vhodný.

Jejich motivací jsou provize za obchod, případně poplatky za každý zrealizovaný obchod, a pokud mají v dotazníku, že klient je ochoten podstupovat riziko a produktu rozumí, jsou z obliga. V nejhorším případě jim s vyplňováním dotazníku „pomáhají“ tím, že mu určí, co má vyplnit, nebo v extrémních případech rovnou vyplní dotazník za něj.

Bohužel, klient svým podpisem stvrdí, že dotazník četl, že mu porozuměl a že údaje jsou pravdivé. Pravidlo přečíst musíš, podepsat můžeš, by právě kvůli takovým případům možná mělo být vytisknuto na každém dotazníku velkým hrubým písmem. V případě ztrát pak klientovi nepomůže ani tvrzení o tom, že nevěděl, co podepisuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.