Inflace: Jak moc ohlodá úspory?

Inflace představuje růst cenové hladiny. Je měřena nejčastěji indexem spotřebitelských cen, ovšem jsou i další indikátory. A ani index spotřebitelských cen není zcela spolehlivý. Při jeho počítání vychází Český statistický úřad (ČSÚ) ze spotřebního koše, v němž jsou uvedeny spotřebovávané položky domácnostmi. Ovšem zdaleka ne každá domácnost nakupuje veškeré zboží, které je ve spotřebním koši uvedeno. A tak na každého dopadá inflace jinou vahou.

I když připustíme, že spotřební koš má svou relevanci (a on ji má, neboť vychází ze spotřebovávaných statků v ekonomice), ani pak není index spotřebitelských cen přesným odrazem inflace. Pro zastánce konspiračních teorií je téměř nepředstavitelné, že inflaci podhodnocuje. To vychází ze skutečnosti neměnnosti spotřebního koše. Růst ceny jedné položky vede ke zvýšení indexu spotřebitelských cen více, než jak dopadne na domácnosti. Ty mohou upravit svou spotřebu a místo dražšího zboží nakoupit více levnějšího substitutu.

Tabulka 1: Míra inflace v České republice

Zdroj: Český statistický úřad

Míra inflace v České republice dosáhla od počátku českého státu průměru ve výši 4,3 % ročně. Pokud bychom započítali též první tři roky po pádu komunistického režimu (roky 1990 až 1992) v Československu, dosáhl by průměr za uplynulých 28 let dokonce na 6,3 % zejména kvůli roku 1991, kdy se inflace vyšplhala na 56,6 %.

Nutno ovšem podotknout, že 90. léta 20. století byla poměrně specifická vzhledem k postupné transformace neefektivní centrálně plánované ekonomiky se státním vlastnictvím do tržní ekonomiky s převládajícím soukromým vlastnictvím. Navíc úspory obyvatelstva vytvořené v období „budování socialismu“ nebyly podloženy produktivitou, ale skutečností, že za vydělané peníze nebylo téměř nic ke koupi (vzpomeňte např. na pořadníky na automobil či byt… za dvacet let se možná dočkáte). A tyto úspory bylo potřeba prostřednictvím navýšení cenové hladiny „zeštíhlit“ na realistickou úroveň.

Odhlédneme-li od divokých devadesátek, dostaneme se na průměrnou inflaci od roku 2000 do 2017 ve výši 2,2 %.

Inflace: Jak moc připravila o úspory

Růst cenové hladiny snižuje reálnou hodnotu peněz. Stejná nominální výše bankovky či stavu na účtu tak umožní nakoupit méně zboží a služeb. A ne o málo. Od roku 1990 ztratily úspory vlivem inflace 89 % své hodnoty.

• Jinými slovy: Tisícikoruna uložená do šuplíku počátkem roku 1990 by dnes měla reálnou hodnotu přibližně 110 Kč.
• Ještě jinými slovy: To, co dnes koupíte za 1 000 Kč, by šlo počátkem roku 1990 koupit za 110 Kč.

Od rozdělení Československa k 1. 1. 1993 hodnota úspor ztratila 68,5 %. I toto obsahuje „zkreslení“ z 90. let. Ovšem i za uplynulých 18 let od roku 2000, kdy činila průměrná inflace 2,2 %, ztratily peníze 33,3 % hodnoty.

Inflace: S jakou počítat do budoucnosti?

Výhled budoucího zvyšování cen zejména při dlouhodobých investicích je značně nejistý. Dá se přirovnat obligátnímu věštění z křišťálové koule. Nicméně určité vodítko pro odhad budoucnosti zde je: Měnová politika.

Jak Česká národní banka (ČNB), tak Evropská centrální banka (ECB) využívají jako jeden z nástrojů měnové politiky cílování inflace. A obě cedulové banky mají cílovou inflaci nastavenou na 2 % s tolerančním pásmem 1 procentního bodu. Pokud budou centrální banky ve své měnové politice úspěšní, měla by se inflace pohybovat v rozmezí 1 % až 3 %. S tím, že by se měla v dlouhém horizontu svým průměrem přibližovat střední hodnotě, tedy 2 %.

Navíc podle vyjádření některých členů bankovní rady ČNB je pro centrální banku lepší, když se k inflačnímu cíli blíží shora, neboť ke snížení inflace má více nástrojů než k jejímu navýšení. Je tak pravděpodobnější, že dlouhodobě se bude pohybovat v průměru mezi 2 % a 3 %.

Při inflaci v horní polovině pásma inflačního cílování centrální bankou, za následujících 30 let připraví inflace současné peníze o 45,5 % až 59,9 % hodnoty.

Inflace: Jak se jí bránit

Je pouze jediný účinný způsob, jak se inflaci bránit. Zhodnocovat úspory vyšším tempem, než jakým je ukrajuje inflace. Naneštěstí pro konzervativní střadatele toho nelze dosáhnout, aniž by střadatel přijmul alespoň nějaké investiční riziko…