Finanční poradci, lidé vám nerozumí
Lidé v České republice nerozumí financím. A co hůř. Nerozumí ani finančním poradcům, s nimiž své finance řeší. Co s tím?
Nízká finanční gramotnost v Česku je již ohrané téma. A podle Indexu finanční gramotnosti ČBA se nezlepšuje. Naštěstí se ale ani nezhoršuje. „Často je to proto, že jsme si ke světu financí vybudovali negativní vztah. Peníze pro nás často znamenají jen počty a spoustu definic. Jedním z důvodů může být i to, že jsme přesyceni odbornými informacemi, ve kterých se nevyznáme,“ uvádí Helena Brychová, gestorka finančního vzdělávání ČBA.
Výsledky letošního průzkumu finanční gramotnosti České bankovní asociace ovšem přináší ještě jeden závěr, který stojí za zamyšlení. Lidé nerozumí finančním poradcům a finančních odborníků. Připraví-li finanční poradce pro svého klienta finanční plán, klient ho sice možná odsouhlasí. Ale zdaleka mu nemusí rozumět.
Já své ženě nerozumím…
Jedním z důvodů pro nepochopení finančního plánu či jeho částí, informací o finančních produktech a jejich podmínkách apod. je jiný jazyk. Zatímco pro finanční poradce je finanční hantýrka denním chlebem a i díky nejrůznějším školením se odborné pojmy zarývají pod kůži, pro klienty zůstávají nesrozumitelnými.
Klient si může připadat jako Vladimír Dvořák ve scénce s Jiřinou Bohdalovou jako psycholožkou ve scénce „Já své ženě nerozumím“ z Televarieté. Vladimír Dvořák přijde hledat pomoc do odborné poradny, protože má potíže s porozuměním vlastní ženě. Všechny rady, které dostává, odmítá s tím, že to už zkoušel. Nakonec přijde jeho žena – Afroameričanka hovořící pouze anglicky.
REKLAMA
Pokud finanční poradce nenajde společný jazyk se svým klientem, může na tom ztroskotat sebelepší finanční plán. Člověk nemůže dlouhodobě udržet zodpovědné finanční jednání, pokud nerozumí dostatečně důvodům, proč by tak měl činit. A tak se může stát, že když dlouhodobá investice v akciovém fondu mírně poklesne, klient zpanikaří a všechno prodá.
… protože regulace, regulace, regulace
Ovšem za nedorozumění mezi finančním poradcem (bankéřem, pojišťovákem, hypotečním makléřem…) a klientem nemůže jen možná neschopnost přizpůsobit jazyk klientovi. Finanční poradce to mnohdy pod hrozbou nezanedbatelných sankcí udělat ani nesmí. Proč? Kvůli ochraně klienta a s ní spojené evropské regulaci.
Evropská komise a Evropský parlament se na klienta dívají jako na nezodpovědného jedince, který se o sebe nedokáže sám postarat. A tak neustále doplňují lejstra (co jiného také od byrokratické mašinerie čekat), která mají klienta řádně a pořádně informovat o tom, co podepisuje a jaké to bude mít důsledky pro jeho štěstí. Navíc lejstra musí být srovnatelná – a to znamená, že musí mít i stejný jazyk. A s tím finanční poradce nic nenadělá. A na základ neporozumění je zaděláno.
Lejster navíc přibývá a byrokracie bobtná. Klient ani finanční poradce tak nemají ani čas ani náladu se zabývat každým nesrozumitelným pojmem, protože z hodinové produktivní schůzky by se mohlo stát sezení na dva dny. Výsledek? Klient podepíše cokoli, jen aby měl byrokracii z krku. A finančnímu poradci (někdy bohužel neoprávněně a ve svůj neprospěch) věří.
Co s tím?
Jediným lékem je finanční vzdělávání a zvyšování finanční gramotnosti. To je ale proces dlouhodobý – navíc vyžaduje aktivitu lidí. Nechce-li se někdo vzdělávat a jeho snahou je opustit (byť bezplatný) vzdělávací systém co nejdříve a už se nemuset nic učit, není síla, která by zvýšila jeho finanční gramotnost. Tedy, síla je. Jenže učit se od lichvářů vybírající nekřesťanské úroky nebo od provozovatelů podvodů na principu Ponziho schématu je poměrně drahá škola.
