Úterý 14. srpna. Svátek má Alan.

Evropský poker a italské zápalky

Je to hra. Jde o velké peníze. Vítězů může být víc. Ale někdo to zaplatí. Kdo? Vždycky ti nejslabší hráči. Důležité je přitom udržovat „poker face“ a nedat na sobě znát slabinu. Kdo zvítězí v pockeru o Evropskou unii? A kdo skončí druhý jako Martin Stazsko?

Současné dění na evropské scéně významně připomíná pokerovou partii. Karty jsou rozdané, několik jich leží na stole a postupně se odkrývají další. Hráči znají svoji pozici, své možnosti výhry, ale karty soupeřů mohou pouze odhadovat. Ani pohled do řeckého (pokusu o) účetnictví jim příliš nepomůže. Ostatně, Řecko je již mimo hru, pozornost se zaměřila na Itálii.

Itálii zbývá ještě dostatek žetonů, ale hraje all-in (o všechno). Musí. S pokerovým výrazem na tváři Berlusconiho musí přesvědčit investory, aby nezvedali úrokové sazby. Itálie, ač zatím solventní, by se s vysokými úroky dostala do řecké pozice.

Možná by stálo za úvahu předat pokerové klání o budoucnost Itálie, eurozóny i Evropské unie do rukou profesionálů. Český pokerový hráč Martin Stazsko z Třince na turnaji World Series of Poker jen o vlásek unikl vítězství a prokázal, že vysokou hru hrát skutečně umí. Porážka od vítěze Piuse Heinze z Německa ho přišla na 3 282 552 USD. I tak ale jeho výhra 5 433 086 USD představuje slušný příjem. A konec konců i kancléřka Angela Merkelová by po své pravici ocenila hráče, který ví, kdy a jak se vyplácí blufovat.

Investoři si nyní hrají s Itálií jako děti se sirkami. Musí jim být zjevné, že italské škrty na rozdíl od řeckých olivy nesou. Ale proč se trošku nepřiživit na panice? Trochu Itálii přitopit, postrašit Evropu a přimět politiky, aby začali dluhopisy vykupovat za peníze daňových poplatníků nebo penězi ještě mokrými od tiskařských barev. Přitopit, ale neutopit. Je potřeba zvýšit sázky, aby výhry byly vyšší, ale nesmí se to přehnat, aby Itálie nesložila hru a neroztrhala dlužní úpisy. Na divokém západě by následovala přestřelka, v Evropské unii by nastala roztržka do roztrhání unie.

Podle posledních zpráv se zdá být první krize zažehnána. Itálie prodala roční dluhopisy levněji, než se investoři obávali. Zatím je tedy klid zbraní a akcie mohou nastoupit na nejistou cestu vzhůru ke světlým včerejškům. Jejich kroky jsou ale nejisté a připomínají spíše Sysifa, kdy každé zaškobrtnutí může přinést neřízený pád.

Můžeme si hodit korunou, jestli eurozóna přežije, nebo se rozpadne. Zatím si můžeme hodit korunou. Europesimisté nechtěli euro kvůli nedůvěře v něj. Zdá se, že v tomto bodu měli pravdu – euro je jen tak stabilní, jak jsou stabilní země eurozóny. Koruna nás ale neochrání. V nejtěžších chvílích společné měny euro vůči dolaru padalo jak meteorit. Koruna ale padala i proti euru. Proč?

Když investoři přestanou věřit velkému euru, nebudou hledat útočiště v malé koruně. Utečou k dolarům. A spolu s eury prodávají i měny ostatních zemí, které jsou na euru ekonomicky závislé. Hold, nejsme Švýcarsko, které má naopak potíže s přílišným posilováním.

Úvodní foto:
Casino Ambassador

Rozpadne se eurozóna?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.