Pondělí 30. listopadu. Svátek má Ondřej.

Diskriminace žen aneb Kvóty a práva jsou dvě různé věci

Jednou za čas se vždycky objeví politické téma „kvóty“. Naposledy – což je ještě v čerstvé paměti – s tím přišli ministři za sociální demokracii. Podle nich by na kandidátních listinách politických stran mělo být 40 procent žen, jinak dostanou tyto strany nižší státní příspěvek.

Je to hodně viditelný nápad, ale pouze jeden z mohutné přehršle. V řadě zemí EU jsou ženy povinně dosazovány do řídících rad firem (kterým popravdě dosti často poklesne tržní kapitalizace), stále častěji tento „boj za rovnoprávnost“ dostává rozměry kafkovského románu, kde se už nikdo neptá žen, co vlastně chtějí.

Ve skutečnosti nejlépe věci fungují, pokud se o nich mluví, diskutuje, pokud se posouvají vlastní dynamikou a pokud se mění přirozeně. Podle posledního průzkumu tvoří v nejvýznamnějších českých firmách ženy 30,07 procenta manažerů. V roce 2009 to bylo 22,22 procenta. To je celkem slušný posun. Bez kvót.

Mám v zásobě další čísla. V zemi je nyní 290 tisíc podnikatelek. Oproti roku 1994 je to dvojnásobek a ženy tvoří v této kategorii více než 33 procent. Jinými slovy je každý třetí podnikatel v zemi žena. Průzkumy říkají, že tyto dámy jsou spokojenější se svým životem než ženy – zaměstnankyně. Není divu, když si o svých věcech mohou rozhodovat samy. Podnikavost žen se také projevuje bez kvót. To je pro někoho možná šokující.

Takových dat je možné sesbírat více. Ukazují přirozenou vlastnost společnosti v demokratickém prostředí, totiž nalézání přirozené rovnováhy.

Ale jsou tu i další čísla, která jsou vážná. Vidíme značné rozdíly mezi platy žen a mužů ve stejném postavení – tady jde o více než patnáct procent. A podstatně větší je rozdíl absolutní, kde jsme na hladině rozdílu skoro třicet procent (to je údaj bez rozlišení postavení, prostě průměrná mzda zaměstnankyň vůči zaměstnancům – mužům). Zajímavý je vývoj.

Na začátku pracovního života je průměrný plat dosahovaný muži dvacet procent nad ženami, ve středním věku mezi 35 a 45 léty dosáhne rozdíl skoro padesáti procent, aby se na sklonku profesní kariéry dostal zase na dvacet. Co to ukazuje? Především vliv mateřství. To je na jednu stranu objektivní skutečnost, kterou ani super genderově vyrovnaná společnost nemůže nikdy eliminovat (pouze výměnou za vyhynutí druhu, což je ale cena poměrně vysoká, řekl bych), na stranu druhou ale nelze tento výkyv přejít pokrčením ramen.

Zjevně je tu velký prostor pro vytváření vhodných možností, které ženám umožní lepší kompromis mezi dětmi a kariérou. Ale – a to je hodně důležité ale – demograficky nás nedrží nad vodou úspěšné manažerky nebo dravé prodejkyně, které mají jedno dítě ve čtyřiceti letech. Demograficky nás (pokud odmyslíme poněkud nepřizpůsobivé skupiny obyvatel) drží nad vodou katolické konzervativní matky se zástupem capartů.

národohospodářského hlediska by musela být ona manažerka opravdu absolutní génius, aby byl její vliv na HDP s jedním dítětem pozitivnější než dopad nějaké šesti nebo osmičlenné rodiny (samozřejmě je tu řeč o dlouhém horizontu třeba čtyřiceti nebo padesáti let).

Militantní feministky a genderové aktivistky jsou podobně hloupé jako machističtí muži: obě skupiny berou ženám právo na vlastní rozhodování. Žena má stejné právo jít po své kariéře jako husa po flusu a stejné právo mít osm dětí a věnovat se rodině. A jako ekonom pouze na okraj dodávám, že druhá možnost je dlouhodobě národohospodářsky lepší.

Je tu ještě jeden aspekt věci. Aby se některé kvóty obhájily i jinými argumenty než samotnou nutností rovnosti (což je argument nekonečně prázdný), přicházejí „znalci“ a „odborníci na genderové otázky“ s tvrzením, že ženy v politice a managementech musí být, protože v sobě geneticky nesou klid a odpor k riziku. Nehledě na absurditu postupu, kdy snaha o vymazání důsledků rodových odlišností je obhajována argumentem založeným na existenci rodových odlišností, je to ve skutečnosti nesmysl.

Akcionáři Hewlett-Packard dodnes s láskou vzpomínají na klidnou a nerizikovou éru Carly Fioriony, díky které mají na krku společnost Compaq a po více než deseti letech ještě stále podstatně nižší tržní kapitalizaci, než před příchodem této manažerky.

Mají být zavedeny kvóty na počty žen ve vedení společností a v politice?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Jeden komentář: “Diskriminace žen aneb Kvóty a práva jsou dvě různé věci”

  1. kwinna napsal:

    Je dojemné, jak autor hájí právo ženy rozhodnout se buď jít po kariéře nebo mít třeba osm dětí a věnovat se rodině. A co když se žena rozhodne, že se chce věnovat kariéře a zároveň mít osm dětí? Tak toto právo už zřejmě nemá. Pouze muž má právo mít spoustu dětí a přitom jít po kariéře, protože podle nepsaných zákonů naší společnosti o tyto děti nemusí pečovat on osobně, nýbrž jejich matka popř. matky. Na to autor jaksi zapomněl!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.