Čína letos už potřetí snížila úrokové sazby. Má to obrovské důsledky
Čína se vzpírá trendu zvyšování úrokových sazeb, který vedou Spojené státy. Výsledná divergence výnosů má obrovské důsledky pro investory do nástrojů s pevným výnosem a pro měnové trhy po celém světě.
Zatímco inflace nutí většinu zemí světa zvyšovat hlavní úrokové sazby, Čína se chová jinak a nechává si prostor pro další uvolňování. Čínská lidová banka koncem srpna potřetí v tomto roce nečekaně snížila úrokové sazby. Růst nadále zpomaluje v důsledku poklesu trhu s nemovitostmi, slabé spotřeby a covidových lockdownů. Na ekonomický výhled působilo také omezení vývozu v důsledku slabší zahraniční poptávky.
Oživení růstu se stalo hlavní prioritou a čínští politici mají na rozdíl od svých amerických a evropských protějšků oporu v úrovni domácí inflace, která se drží pod 3 %. Ve druhém čtvrtletí poprvé za více než deset let klesl výnos referenčních čínských desetiletých státních dluhopisů pod výnos amerických desetiletých státních dluhopisů.
Od této doby se výnosový rozdíl zvýšil na více než 60 bazických bodů. Na první pohled by se mohlo zdát, že to pro globální investory snižuje relativní přitažlivost držení čínských onshore státních dluhopisů, ale po zohlednění reálných výnosů očištěných o inflaci a na pozadí širšího makroekonomického kontextu je obrázek složitější.
„Očekáváme vysokou pravděpodobnost dalšího snížení sazeb v Číně, což poskytne podporu čínským onshore dluhopisům, ale také zvýší tlak na další oslabení juanu vůči dolaru. Čínská opatření na uvolnění měnové politiky v letošním roce zatím příliš nepřispěla ke zvýšení zadluženosti podniků ani k oživení podnikatelské aktivity, což vytváří předpoklady pro další a silnější politické kroky. Přesto neočekáváme, že by došlo k dramatickému rozsahu měnových nebo fiskálních intervencí, které jsou na hlavních vyspělých trzích podnikány v souvislosti s hospodářským zpomalením vyvolaným Covidem,“ vysvětluje Alvin Cheng, portfolio manager Fidelity International.
REKLAMA
Americká a evropská ekonomika se pohybují po zcela jiné trajektorii než ta čínská. Prudce rostoucí ceny energií, zvyšující se náklady na pracovní sílu a rozsáhlé „coronavirové“ stimuly způsobily přehřátí americké ekonomiky. Ruská invaze na Ukrajinu vytáhla evropskou inflaci na rekordní úroveň. Míra inflace v USA a eurozóně dosáhla v červenci 8,5 %, resp. 8,9 %, zatímco index spotřebitelských cen v Číně činil ve stejném měsíci pouze 2,7 %. Nová data oznámená tento týden ukázala, že inflace v USA v srpnu opět překonala odhady a odstartovala výprodej na trzích.
Čínský cyklus snižování sazeb a mírný hospodářský výhled mohou způsobit další oslabení čínské měny vůči dolaru. Přesto se zdá, že odliv kapitálu čínskou centrální banku moc neznepokojuje, protože země kontroluje přeshraniční toky, které jsou podpořeny devizovými rezervami ve výši 3 bilionů dolarů.
„Z dlouhodobého hlediska vnímáme, že čínský demografický vývoj bude v následujících desetiletích víc tlačit na nižší úrokové sazby, protože populace stárne. Tato dynamika obvykle vede k nižší produktivitě, nižší návratnosti kapitálu, a tedy i k nižším sazbám. To naznačuje, že divergence výnosů má prostor se ve velmi dlouhém období dále prohlubovat. V krátkodobém horizontu však všichni sledují vývoj sazeb a jeho směr nemůže být jasnější,“ doplnil Alvin Cheng.
