Pondělí 18. listopadu. Svátek má Romana.

Černá labuť kam se podíváš

Určitě jste již slyšeli o černé labuti, resp. o tom, co tento pojem ve financích znamená. Možná to ani nebylo tak dávno, co jste o tom slyšeli poprvé, ale určitě se dnes s tímto pojmem setkáváte téměř denně. Podle jedné studie se dokonce mezi lety 2006 a 2010 odehrálo na akciových trzích 18 520 událostí označených jako černá labuť. Nepřipadá vám samotné toto číslo jako černá labuť?

Je zajímavé, jak dokáže zajímavý název změnit přístup analytiků a prognostiků. Ještě nedávno by se tomu říkalo možné překvapení, málo pravděpodobná, nebo nečekaná událost, dnes je všechno černá labuť. Podle Nassime Taleba je to nepravděpodobná událost, která může mít (například na finanční trhy) velký dopad, přičemž ten je tím větší, čím je očekávání události menší.

Dnes to vypadá, že takové události hrozí na každém roku. Prakticky každý den se dnes objeví v některém periodiku, nebo na některém webovém serveru článek o tom, že někde na nás číhá černá labuť. Pokud bychom měli tyto předpovědi brát skutečně vážně, museli bychom asi patřit ke skupině lidí věřících na prosincový konec světa.

Zajímavě také vypadá investiční strategie založena na černých labutích. Jde o přístup, který je založen na očekávání černých labutí – tedy neočekávaných událostí, které otřesou trhy. V podstatě ale opět jde pouze o zajímavý název, protože základem je trochu upravené investování „proti proudu.“

Černá labuť na každý den

Pro představu bych uvedl několik příkladů z posledních dnů, které jsou svými autory považovány za možné černé labutě. Měly by tudíž mít na vývoj na trzích drtivý až katastrofický dopad, přičemž by měly být považovány za prakticky nemožné, resp. velmi málo pravděpodobné.

Za jednu takovou černou labuť je považováno možné vystoupení Německa z měnové unie. Země by přitom zůstala v EU, ale vrátila by se ke své vlastní měně. Je pravdou, že kdyby Němci k takovému kroku přistoupili, mělo by to nesmírný dopad na finanční trhy a celou EMU, přičemž by to mohlo znamenat i konec eura jako měny. V podstatě by možná nešlo až o tak velké překvapení, protože neochota platit dluhy za nezodpovědné země v Německu pomalu narůstá a vystoupení z EMU by mohlo být jedním z řešení. Graham Summers ze společnosti Phoenix Capital Research dokonce tvrdí, že Německo se k takovému kroku již prakticky připravuje tím, že schválilo potřebnou legislativu, která by mu to umožňovala a také založilo (resp. obnovilo) speciální fond na stabilizaci finančního trhu. Ve fondu se již dokonce nachází 400 miliard eur na záruky pro německé banky a také 80 miliard potřebných k případné rekapitalizaci bank. Banky pak v případě krize budou moci ručit státními dluhopisy zemí eurozóny a dostat peníze od zmiňovaného fondu. Podle Summerse by tento krok znamenal krach EU a bylo by to desetkrát horší, než pád Lehman Brothers. Těšíme se.

Liz Ann Sonders, ze společnosti Charles Schwab pak uvádí rovnou sedm potenciálních černých labutí, které mohou mít velmi negativní vliv nejenom na finanční trhy. Je to raketový program Íránu, který s ostatními zeměmi jako jsou Libanon, Sýrie, Irák, Afghánistán začnou vzpouru na blízkém východě. V souvislosti s tím je zde pak celková hrozba terorismu na území Arabského poloostrova, Bolívarovská revoluce ve Venezuele společně s jadernými ambicemi a dobrými vztahy s Íránem a FARC (revoluční ozbrojené síly Kolumbie), nebo hrozba růstu napětí mezi Pákistánem a Indií. Pak je zde hrozba Koreje a jejího raketového programu a související nárůst provokačních akcí, rostoucí ambice Ruska a její zbrojení v arktické oblasti a také rostoucí moc Číny společně s jejím rostoucím politickým a hlavně vojenským vlivem. V podstatě nejde o žádné novinky, ale eskalování problémů může mít na trhy velký vliv.

Samotná Čína a její rychlý rozvoj a hrozící následná bublina v mnoha oblastech je pak kapitolou samou o sobě, ale to už také nemusí být pro nikoho žádným překvapením. Snad jen velikost, nebo rychlost případného náhlého propadu ekonomiky může být nakonec spouštěčem dalších nepředvídaných událostí.

S patnáctkou hrozeb pro ekonomiku USA pak přišel Michael Snyde na webu businessinsider.com (resp. economiccrisis.us – jak příznačné). Jmenovitě jde o války se Sýrií a Íránem, neřízený bankrot Řecka a kolaps ve Španělsku, ceny benzínu (že si ti Američani stále stěžují), bublina u studentských půjček, krize v oblasti státních i lokálních dluhů, kolaps velkých amerických bank, krize derivátů, pád japonské ekonomiky, obrovská solární bouře, velké zemětřesení a vulkanická činnost na západním pobřeži USA, tornáda ve velkých městech a velké záplavy, a samozřejmě dopad asteroidu v roce 2013. Pan Snyde nevynechal skoro nic, čeho se Američani na svém území neobávají, ale nakonec bude překvapen, když na Washington někdo shodí atomovku.

S největším počtem černých labutí pak přišli pánové Neil Johnson, Guannan Zhao, Eric Hunsader, Jing Meng, Amith Ravindar, Spencer Carran, Brian Tivnan, kterým vadí příliš rychlý vývoj dnešního světa a s tím související například i vysokorychlostní obchodování na trzích (HFT). To je hrozbou především z toho důvodu, že případné krachy a nečekané události přicházejí příliš rychle a člověk na ně nedokáže dostatečně promptně reagovat. A dokonce přišli na to, že na kapitálových trzích došlo mezi lety 2006 a 2010 k 18 520 událostem, které se dají charakterizovat jako černé labutě. Je sice pravda, že samotný Taleb tvrdí, že nepředpokládané události se stávají častěji, než bychom očekávali, ale tento příklad je přeci jen za hranicí. Jak poznamenal jeden čtenář v diskusi pod článkem, který odkazoval závěry ze studie: „dalo by se očekávat, že výraz „časté černé labutě“ je oxymóron.“

Dá se říct, že takovou skutečnou černou labutí, která sice na fungování trhů neměla zásadní vliv, ale vyvolala poměrně velkou diskusi, byla „zpověď“ Grega Smithe, jednoho z ředitelů banky Goldman Sachs. Tu otiskl New York Times (a pak prakticky každé větší médium zabývající se financemi a ekonomikou) a Smith v ní nakydal na svého bývalého zaměstnavatele hezkou hromadu hnoje. Očekávání tohoto kroku bylo minimální, mediální ohlas poměrně velký.

Podobně je na tom například zpráva o tom, že agentura Fitch zvýšila rating Řecku hned o šest stupňů na B-. A i když to opět nemá na zájem (lépe řečeno nezájem) investorů o řecké dluhopisy prakticky žádný dopad, překvapení je to jako hrom. Spíše to pak bude mít dopad na kompetentnost ratingové agentury, ale tu (ani její další kolegy) dnes stejně nikdo nebere vážně. A nikdo o tom před tím nepsal. Stejně jako o řeckém přístupu k dluhu, japonském tsunami a ostatními událostmi, které skutečně nikdo nebude očekávat, ale stanou se v tu nejnevhodnější dobu. A pak to budou černé labutě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.