Středa 02. prosince. Svátek má Blanka.

Bude hůř. To je jisté

Druhá vlna a dopady koronaviru na ekonomiku

Přichází další vlna odhadů vývoje ekonomiky. Připravme se na příval pesimismu, na otevřená stavidla černých a děsivých předpovědí zmaru a hlubokého úpadku. I když je jisté, že bude hůř, přesto radím nenechat si tím kazit náladu.

Otázka totiž je, jak hůř? A odpověď není zase tak zlá. Bude hůř, než jsme odhadovali v srpnu či v září. Ale pořád lépe, než co hlásali věrozvěsti věčného zmaru v dubnu či v květnu s jejich poklesem ekonomiky o dvacet procent.

Exogenní šok bez strukturální krize

Je nicméně třeba si přiznat, že druhá vlna nemoci je silnější, než jsme čekali. Asi nikdo z relevantních lidí ji nezapočítal do svých odhadů dostatečně tvrdě. Ale na straně druhé – neobjevil se žádný nový systémový problém. Celá potíž je pořád a stále soustředěná v té jedné konkrétní a nesporné příčině. Současná a budoucí krize není krize strukturální, ale je to krize exogenní, její příčinou nejsou vnitřní nerovnováhy a ekonomické asymetrie, ale jednoznačně vnější atak.

Z toho plyne celkem jednoduchý a logický závěr – ve chvíli, kdy exogenní vliv pomine, měla by se ekonomická situace začít relativně rychle lepšit. Pochopitelně s sebou hospodářství potáhne balvan ztráty likvidity, pravděpodobně také bude řešit pád řady podnikatelských subjektů a vyšší míru nezaměstnanosti, ale to by neměl být neřešitelný problém. Po krizi zůstanou výrazně zadlužené státy, které nyní pumpují do ekonomiky obrovské prostředky. To přinese napětí v oblasti veřejných financí, zvýší se riziko dluhové krize, ale ani to by nemuselo být fatální.

Druhá vlna a dopady koronaviru na ekonomiku příští rok

Nicméně poslední odhad zveřejněný bankovními analytiky českých finančních ústavů obsahuje zvláštní nepoměr mezi odhadem na tento a příští rok. Pro letošek očekávají ekonomové bank pokles osm procent. To je drsné, ale vzhledem k prudkosti druhé vlny nikoliv překvapivé. Skoro bych řekl, že v tuto chvíli a při současných znalostech to je až optimistický předpoklad.

Pro příští rok ale čekají finanční instituce růst pouhá dvě procenta. Pokud by se tento předpoklad opravdu splnil, je to tragédie. Čistá. Znamenalo by to mimo jiné, že úrovně ekonomické aktivity z přelomu let 2019/20, tedy z doby „před virem“, by hospodářství dosáhlo až někdy v průběhu roku 2023. Což z této krize rázem dělá dlouhodobou a vleklou záležitost.

Je třeba se ptát, proč by mělo dojít k takovému prolongování problémů

Podívejme se na věc v souvislostech. Nyní se ukazuje, že předchozí odhady povětšinou podceňovaly sílu návratu nemoci ve druhé vlně podobně, jako toto riziko zjevně nedocenila vláda. Rovnou říkám, že jsem optimismu z dobrých jarních čísel podlehl také. Není zde mnoho lidí, kteří by s čistým svědomím mohli říct, že pro ně není současný nárůst nemocnosti a celkový stav pandemie překvapením.

Analytici bankovních domů se na minulý omyl zjevně rozhodli reagovat tím, že budou silné dopady a dlouhé trvání pandemie předpokládat i do budoucnosti. Je to rozumná opatrnost a vcelku ji fandím. Je to pořád lepší než se ukájet marnými nadějemi. V jejich modelu je samozřejmě zanesen i dopad na zaměstnanost, je v něm obsažen nesporný problém s úpadkem řady společností, s prudkým propadem ve službách, který bude skutečně hrozivý. Jistě počítají i s opačnými trendy – s prorůstovým působením veřejných rozpočtů a rekordních schodků, zřejmě je zde kalkulován i evropský fond obnovy a další stimuly. Nicméně to hlavní, co nejspíše tlačí výsledek ekonomiky v příštím roce na ona pouhá dvě procenta růstu, je předpoklad, že ještě první čtvrtletí příštího roku bude „koronavirové“, tedy že se v něm ekonomika stále nebude moci nadechnout k růstu.

Jsme pro ekonomy v podivné situaci. Rozhodující národohospodářská proměnná nemá mnoho společného s ekonomikou. Tak pokud budeme zase „vedle“, je nám líto. Ale musíme do našich modelů pojmout něco, co je zcela mimo náš „rajon“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.