Čtvrtek 22. února. Svátek má Petr.

Banky vydírají USA. Bude další QE?

USA jsou prakticky v bezvýchodné situaci. Druhé kvantitativní uvolňování odsuzují všichni, kdo se alespoň trochu zajímají o finanční trhy, poslední zprávy ale naznačují, že Amerika se neobejde ani bez třetího QE. Politici nechtějí zvedat limit zadlužení, ale americké banky přestávají důvěřovat „nejbezpečnějšímu“ investičnímu nástroji, za nějž byly považovány americké státní dluhopisy. Buď se zvýší zadlužení, nebo přijde další kvantitativní uvolňování. Na škrty nevěří nikdo.

Banky z Wall Street pohrozily americkým politikům, že pokud se nedohodnou na navýšení limitu zadlužení vlády, přistoupí k omezení akceptace amerických státních dluhopisů jako nástroje pro zástavy při finančních transakcích. Namísto amerických bondů by pak banky mohly více využívat hotovost, což je sice relativně dražší způsob zajištění, ale v současnosti se jim pravděpodobně jeví jako bezpečnější.

Banky negativně vnímají skutečnost, že USA by se podle ministra financí Timothy Geithnera v nejbližší době mohly dostat do situace, kdy nebudou schopny splácet své závazky třetím stranám. Vše dnes závisí na tom, jestli se obě strany amerického politického spektra dohodnou na zmiňovaném limitu pro zadlužování americké vlády. Ten je v současné době nastaven na 14,3 bilionu dolarů a k jeho navýšení by mělo dojít nejpozději 2. srpna. Stejný tlak na americkou vládu vyvíjejí také ratingové agentury, které hrozí USA snižováním ratingu ze stejného důvodu, jako nyní banky. Skutečnost, že americké dluhopisy již dávno nejsou tak bezpečné, jak se samotné USA snaží tvrdit, stejně jako rating AAA znamenající bezvýznamnou zkratku tří písmen, naznačují, že Spojené státy americké na tom ani zdaleka nejsou tak dobře, jak se nám snaží namluvit.

Trochu nepochopitelný je však postoj většiny investorů, kterým dnes USA dluží obrovské množství peněz. Ani hrozba platební neschopnosti je jaksi nenutí k tomu, aby od vlády USA požadovali vyšší úroky u státních dluhopisů, podobně jako je tomu u problematických zemí EU. Jak výnosy dluhopisů, tak i trh s CDS zatím nenaznačují žádnou velkou nervozitu. Většina investorů totiž USA bezmezně věří a vůbec si nepřipouštějí možnost, že by Američané mohli své závazky přestat platit.

Je to zvláštní situace, kdy na obou stranách Atlantiku je vnímáno extrémní zadlužování poněkud jinak. V Evropě se kvůli zvyšování dluhů a neschopnosti je splácet v některých ekonomikách otevřeně mluví o bankrotech, nutnosti dělat nepopulární úsporná opatření a problémech celé uměle vytvořené měnové unie. USA jsou na druhé straně ve stejné (a možná i horší) situaci stále ještě považovány u investorů za kvalitního partnera. A co je ještě více zarážející, investoři prakticky nutí vládu USA, aby se ještě více zadlužila, protože jim jinak na další dluhy nepůjčí. Co je pro většinu ekonomů považováno za cestu do pekel, to je pro investory známkou jistoty, že jejich pohledávky budou splaceny.

Jedním z řešení, které by mohlo vést k nezvyšování limitů zadlužení, a je prosazováno republikánskou stranou, jsou již zmiňovaná úsporná opatření. O těch se v USA zatím vedou velké spory a vypadá to tak, že v očích investorů zatím vítězí demokraté, kteří nechtějí o nějakých úsporách ani slyšet. Další z možností je pak další kolo kvantitativního uvolňování, které proběhne prakticky stejně jako QE2, prostřednictvím monetizace dluhu. Americká vláda najde odbytiště svých dluhopisů, u nichž nebude nucena zvyšovat úrokovou sazbu, a investoři po celém světě budou opět s radostí cpát nově natištěné dolary do investičních nástrojů různého druhu, což jim po očekávané korekci přijde velmi vhod. Jak se na další zvyšování inflace budou tvářit běžní lidé, to už je asi jejich problém.

USA si až velmi lehce zvykly na to, že problémy se jednoduše vyřeší tiskem nových peněz (jak poznamenal, i když trochu ironicky, Joseph Stiglitz: Hádejte, kdo vlastní tiskárnu na dolary?). Nezodpovědné řešení vede vždy k dalším nezodpovědným krokům a tato spirála se začíná jevit jako nekonečná, resp. se špatným koncem pro americkou měnu. Většina ekonomů totiž upozorňuje, že znehodnocení měny může mít krátkodobě pozitivní účinek, ale z dlouhodobého hlediska to není dobrý tah. A možná můžeme začít spekulovat nad tím, jestli to není dlouhodobý záměr. Buď k cílenému zničení vlastní měny, nebo zkrátka definitivnímu zbavení se závislosti na zahraničních věřitelích, zejména Číně. Čirá spekulace? Dnes je možné úplně všechno.

Kvantitativní uvolňování považujete za:

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.