Jestli někde v roce 2014 a v letech příštích existuje (dnes neviditelná) hrozba pro globální růst, pak se nachází v Číně. Tu západní ekonomiky a také sousedé a tudíž obchodní partneři nijak nepociťují, neboť růst spotřeby respektive maloobchodních tržeb stále činí 13–15 %. Z tohoto úhlu pohledu tedy párty ještě ani zdaleka nekončí, neboť zde máme miliardový trh, jehož poptávka v dolarovém vyjádření stále velmi rychle roste. Jinak to pochopitelně mohou vidět sami Číňané a to nejen proto, že se jim špatně dýchá.Obnovený růst nemovitostí, který je žene do nesmyslného zadlužování na celý život proto, aby si koupili byt na místě, kde jeho depreciace rychle postupuje, totiž pro většinu lidí není velkou výhrou. Bankovní sektor včetně toho stínového se však v takové situaci cítí jako ryba ve vodě a stále půjčuje úvěry ve vysokém tempu. Děje se tak přesto, že centrální banka musela minulý rok několikrát uklidňovat situaci na domácím peněžním trhu, jenž z nenadání vyschnul.
Hrozit čínským kolapsem v roce 2014 by asi nebyla příliš racionální prognóza. Přesto berme Čínu, resp. její růst jako jeden z možných rizikových faktorů. Na druhou stranu v čínském případě asi netřeba malovat příliš velké čerty na zeď, neboť domácí boom je financován z domácích zdrojů a tak se vláda (a strana) nemusí obávat, že v případě vypuknutí jakékoliv (finanční) krize bude odkázána na to, jak se zachovají zahraniční investoři, eventuálně třeba oficiální věřitelé v čele s MMF.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
