Když končil ve funkci šéfa Fedu Bernankeho předchůdce, Alan Greenspan, byl považován za pragmatického mistra, dnes mu ale všichni dávají velký podíl na vzniku finanční krize. Bernanke je na tom trochu jinak, odchází jako ten, kdo nastartoval tiskárnu peněz na plné obrátky a nakonec ji nedokázal zastavit. Za jeho působení se stala americká centrální banka největším věřitelem USA (drží cenné papíry v hodnotě 2,2 bilionu dolarů) a výraz kvantitativní uvolňování dostal nový rozměr.
Právě kvantitativní uvolňování, resp. množství peněz, které americká centrální banka nalila do ekonomiky, je tím, co mu jedni vyčítají a druzí považují za řešení, které v dobrém smyslu nemá v historii obdoby.
Helikoptérový Ben
Kritici vidí v tomto počínání riziko možné inflace, která dnes sice stále není na pořadu dne, ale v nejbližší době může být velkým problémem, jenž v konečném důsledku nedopadne na hlavu americké vlády, ale běžných občanů, kteří tímto způsobem zaplatí dluhy státu. Pro mnohé je rovněž problémem skutečnost, že trhy si prakticky zvykly na to, že likviditu jim zabezpečuje centrální banka (resp. centrální banky) a ukončení QE bude jen velmi těžko proveditelné bez toho, aby se opět nezačaly množit problémy. Peníze, které byly určeny na podporu ekonomiky, nakonec neposloužily ke zvýšení úvěrové aktivity bank, ale skončily na Wall Street, což je vidět jak na pomalém růstu ekonomiky, tak na rostoucích akciových trzích.
Pro mnohé je QE zkrátka pouze experimentem, jehož pozitivní vliv je příliš krátkodobý, aby mohl být brán jako něco pozitivního. Greenspan je dnes kritizován za to, že nízké úrokové sazby držel příliš nízko a jejich rychlý nárůst pak způsobil problémy. Fed v budoucnu navíc kromě růstu úroků bude muset řešit, co se státními dluhopisy, které nakoupil.
Dalším problémem je pak bankovní sektor, který sice všechno nastartoval svým neodpovědným a riskantním chováním v honbě za ziskem, rázné řešení se však nedostavilo. Jednak si banky uvědomily, že velký risk může přinášet zajímavé zisky, ale prakticky neznamená ztrátu (alespoň ne pro ně), a co je ještě horší, velké banky, které měly na krizi svůj velký podíl, se nakonec staly ještě většími (i když na začátku byla právě jejich velikost hlavním problémem).
REKLAMA
Rozhodnost a otevřenost
Velká část ekonomů naopak vidí v Bernankeho počínání rozhodnost, díky níž nakonec tiskem nových peněz poté, co již nebylo možné ovlivňovat trhy úrokovými sazbami, odvrátil mnohem horší vývoj na finančních trzích, i v ekonomice. A dokládají to jak fungujícími trhy, které se vyhnuly úplnému kolapsu, tak i zlepšujícími se makroekonomickými ukazateli. Podle mnohých tak ukázal cestu i jiným ekonomikám, že tento způsob řešení krize může vést k určitým výsledkům, i když je stále nejasné, jak to všechno nakonec dopadne – a kritici samozřejmě mají pravdu v tom, že na to, kolik to stálo centrální banku peněz, není současný růst nijak závratný.
Dalším pozitivem jeho fungování v čele Fedu je pro mnohé ekonomy otevřenost a transparentnost, v rámci níž určili centrální bankéři jasné priority své politiky, což rovněž pomohlo trhům k uklidnění. Výtkou v tomto směru je pak horší načasování, když měl Fed přijít s tímto přístupem mnohem dříve, a rovněž někdy až přílišná otevřenost, kdy centrální bankéři své plány a myšlenky zveřejňovali možná až příliš brzy (dobrým příkladem je hodně dlouho avizované omezení nákupů dluhopisů).
Na rozdíl od svého předchůdce Ben Bernanke neopouští čelo Fedu jako jednoznačný vítěz a společným jmenovatelem všech hodnocení je konstatování, že všechno ukáže až budoucnost. Jde spíše o důkaz toho, že ani jeho zastánci si nejsou jednoznačně jisti pozitivním dopadem jeho kroků. A to určitě není dobrá vizitka
