Obezřetnost je na místě zejména u nabídek, které slibují zisky mnohonásobně převyšující výnosy dosahované v současnosti na trhu. Přitom se profilují jako investice konzervativní, tedy s minimem podstupovaného rizika. „Tak tomu však není,“ varuje Aleš Prandstetter, investiční stratég ČSOB Asset Managementu, a pokračuje: „Obyčejně se jedná o kapitálové investice do společností realizujících rizikové projekty v různých atraktivních oblastech, kde laická veřejnost cítí velké a lehce vydělané peníze – například v oblasti vývoje léků proti rakovině či v sektoru obnovitelných energií.“
Mohou to být také investice do projektů souvisejících se společnostmi s nulovou historií, lákajících investory na unikátní patenty či brzké uvedení na burzu. Atraktivita takových „výjimečných“ investičních příležitostí pak leckdy vede k přehlédnutí nesmyslných slovních spojení typu „konzervativní private equity“. Takovým investováním získává investor podíl na základním kapitálu podniku. Návratnost investic je tudíž závislá na jeho růstu a ziskovosti, kterou lze ovšem u mladých firem jen těžko předvídat. „V rámci naší rizikové stupnice by byl takto nejistý projekt ohodnocen nejvyšším, tzn. sedmým stupněm rizika,“ dodává Aleš Prandstetter.
Ne všechny rizikové projekty mají ovšem primárně za cíl případného investora bez skrupulí obrat. „Často je původní myšlenka zajímavá a životaschopná. Investice mohou daného výnosu dosáhnout, pravděpodobnost ztráty je ale adekvátně vysoká,“ říká Aleš Prandstetter. Jako příklad lze uvést lákavé nabídky na obchodování australských emisních povolenek (Carbon Credits), slibující až 100% zisk. Vydělat nákupem za 12 AUD s následným prodejem za 24 AUD je na první pohled lákavý obchod. Je ovšem nutné si uvědomit, že evropské povolenky, které se budou moci od příštího roku využívat i v Austrálii, stojí pouhých pár eurocentů. Pokud dojde ke sjednocení ceny australských povolenek s evropskými, což je poměrně pravděpodobné, bude investor realizovat namísto zisku značnou ztrátu.
Výběr dobrého poradce je proto pro investora zásadní. Kvalifikovaný investiční bankéř dokáže rozpoznat rizikové investice a měl by klienta na ně předem upozornit. Zároveň by mu měl naslouchat a znát jeho plány, cíle, finanční možnosti a investiční profil, tedy míru rizika, jakou je ochoten podstoupit. Kvalitní poradce rizika popíše, nekvalitní zamlží či zamlčí. Vyšší očekávaný výnos je totiž vždy vykoupen vyšší mírou rizika, ať již zjevného, nebo skrytého. A na to, že určité riziko zůstane investorovi skryto, někteří špatní poradci sázejí. Bohužel, v případě, že investice náhodou vyjde podle očekávání, je takový poradce ještě veleben, aniž investor tuší, že se třeba po celou dobu pohyboval na hraně finanční propasti. „Investování je o důvěře ve správného bankéře či skutečného poradce, nikoli v pouhého zprostředkovatele honícího se za provizí a je na klientově úsudku, aby dokázal rozlišit „Poradce od Vlka“,“ uzavírá Aleš Prandstetter.
