Ropa hlásí medvědí trh. Na jak dlouho?

Hlavním důvodem současného sešupu cen je eskalující obchodní přestřelka, a to nejen na “zavedené” frontě USA-Čína, ale nově taktéž USA-Mexiko, jež dohromady dále zhoršují vyhlídky na globální růst. Ten je klíčovým motorem růstu poptávky po ropě, který již tak bude v tomto roce – na pozadí cyklického zpomalení hlavních ekonomik – nižší než v roce 2018. Na pokračující obchodní půtky mezi Spojenými státy a Čínou je přitom ropa zvlášť citlivá, neboť čínská ekonomika je zodpovědná za celé dvě pětiny přírůstku globální spotřeby ropy. Jakékoli zaškobrtnutí čínského tygra se tak na cenách ropy briskně projeví.

Reakce na aktuální propad cen z nabídkové strany je prozatím v rovině verbálních intervencí ze strany Saúdské Arábie, která po draghiovsku vyhlašuje, že “udělá cokoli pro stabilitu cen”. Problémem nicméně je, že trhy si tím nejsou vůbec jisté a váhají, zda aktuální těžební škrty kartelu OPEC+ budou pokračovat i ve druhé polovině roku. Zatímco totiž Saúdové zřejmě ani jinou alternativu nemají (k vyrovnanému rozpočtu potřebují cenu nad 85 USD/barel), druhý pilíř současné dohody, Rusko, je o poznání rezervovanější dále omezovat vlastní produkci. Moskva se vcelku oprávněně obává především další mohutné expanze amerických producentů břidlicové ropy, kteří již nyní výrazně profitují z produkčních škrtů kartelu.

O budoucnosti produkčních škrtů budou státy OPEC+ rozhodovat již na konci června. Aktuální propad cen nahrává pokračování spolupráce, byť individuální těžební kvóty se nakonec mohou od současné podoby lišit. To by, společně se snižováním íránské a venezuelské těžby, mělo cenám pomoci stabilizovat se v rozmezí 60-70 USD/barel. Právě na této úrovní se jeví cena ropy opodstatněná z titulu tržních fundamentů a “férová” ve smyslu toho, že uspokojí většinu producentů a zároveň nepůsobí destruktivně na spotřebitelskou poptávku.

Dominik Rusinko
ČSOB

^REKLAMA