Můžete sice argumentovat, že v eurozóně je v tuto chvíli také řada nadhodnocených aktiv, především nemovitostí v periferních ekonomikách. To ale není plošně problém celé eurozóny. Jedná se spíše o vnitřní nerovnováhu – problém nadhodnocených cen aktiv a mezd na periferiích eurozóny a podhodnocených aktiv a mezd v Německu.
Deflaci je tak na místě očekávat spíše na periferiích eurozóny a těžko v Německu, Holandsku a dalších přebytkových ekonomikách. I pro periferní ekonomiky ale deflace není jediným východiskem. To by se ale Německo nakonec muselo smířit s vyšší domácí inflací, zvolnit tlak na tvrdou fiskální restrikcí na periferiích a více tlačit na vyčištění finančního sektoru a strukturální reformy.
Jak včera trefně připomenul MMF, na prvním místě by měla být starost o zdravé fungování finančních kanálů v periferních ekonomikách. Pokud i relativně zdravé portugalské společnosti nejsou schopny dosáhnout ani na provozní úvěry, je někde chyba. Likviditní pomoc ECB přitom evidentně nestačí. Bez pomoci se sháněním nového kapitálu budou podle MMF banky v eurozóně muset snížit své bilanční sumy až o 2 biliony eur. Tak tvrdé odbourání finanční páky by skutečně mohlo tlačit periferie na deflační stezku.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
