Pondělí 25. června. Svátek má Ivan.

Přichází desinflace – a slabší koruna

Investice 21.11.2017 | 16:29 0 Komentářů

Česká (měnově-politická) inflace se v říjnu vyšplhala na 3 %, což je její nejvyšší hodnota od roku 2008.  ČNB na svém zasedání počátkem listopadu zvažovala i růst repo sazby o netradičních 0,5 p.b. Analytici volají po sérii utažení, koruna pak tato očekávání reflektuje kontinuálním posunem k silnějším úrovním. Je inflace skutečně takovou hrozbou? A má ČNB co dohánět, nejlépe již na prosincovém zasedání?

Ani jedno, ani druhé. Inflace je sice nyní vysoko, je však také na maximu a v dalších měsících výrazně zvolní. A domácí poptávkové tlaky nejsou tak výrazné, jak se nás snaží přesvědčit trh s korunou, analytici vyhlížející čtyřnásobné zvýšení sazeb či samotná ČNB ukazující prstem na růst mezd. Ale popořádku.

Ceny potravin dnes zodpovídají za polovinu celkové (měnově-politické) inflace – jejich příspěvek k celkové inflace činil v říjnu 1,4 p.b. Vzhledem k nepoptávkovému charakteru cen potravin to samo o sobě ukazuje, jak „hrozivá“ inflační situace v ČR skutečně je. A protože nejvýraznější růst cen potravin proběhl v listopadu 2016 – únoru 2017 (celkem o cca. 4 %), světové ceny potravin klesají a koruna je silnější, nečekám, že se podobný růst zopakuje v nadcházejících 4 měsících. Jinými slovy – meziroční inflace cen potravin kvůli vyšší základně záhy zvolní.

Druhou polovinu nynější inflace vysvětluje inflace poptávková, tj., růst ceny neregulovaných artiklů jiných než potraviny a paliva. Zde je situace zdánlivě jasná – rostou agregátní reálné příjmy, tudíž roste inflace. Kromě toho, že takto přímočaře to v otevřené české ekonomice obvykle nefunguje, je i letošní urychlení poptávkové inflace (v říjnu 2,7 %) hlavně odrazem vývoje z počátku letošního roku, kde byly zcela dominantní dva vlivy: zavedení EET, které masivně zvedlo ceny v restauracích, a změna metodiky ČSÚ, kterou se zdvojnásobila váha rychle rostoucích cen nových bytů při výpočtu imputovaného nájemného jakožto komponenty poptávkové inflace. Jednorázovou povahu růstu poptávkové inflace zkraje roku 2017 potvrzuje i fakt, že od května vzrostla jen o málo rychleji než ve stejném období roku 2016, a že její měsíční dynamika v posledních třech měsících (srpen-říjen) byla letos dokonce navlas stejná jako ve stejném období roku minulého. Což neukazuje na akcelerující poptávkové tlaky, kterými se kdekdo ohání.

A nakonec, vývoj v Eurozóně je stále cenově velmi mírný, což je neopomenutelné vzhledem k tomu, že právě inflace v Eurozóně je historicky nejsilnější determinanta českého cenového vývoje.

Podtrženo, sečteno –  momentální vyšší inflace zdaleka není důsledkem růstu mezd nad hranice produktivity práce, není odrazem bujících poptávkových tlaků, nýbrž kombinace růstu cen potravin, nemovitostí a EET ze začátku roku. V nejbližších měsících tak dle mého klesne pod 2 % a trh procitne z představy, že ČNB zvýší v roce 2018 sazby čtyřikrát, zatímco ECB bude dále kupovat 30 mld. dluhopisů každý měsíc.

A s tím, jak se ukáže, že sazby a inflace v CR a EMU jsou svázané pupeční šňůrou a že z České republiky ČNB výnosový ráj v jinak bezútěšné výnosové evropské poušti hned tak neudělá, vydá se ke slabším úrovním i koruna. Za pár měsíců ji čekám nad 26.

Martin Lobotka, hlavní analytik Consequ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.