08. 10. 2018
Italská vláda si zahrává s ohněm
V uplynulých několika týdnech dominovala dění v eurozóně Itálie, resp. postoj nové koaliční vlády k výhledu státních financí. Minulý týden došlo k velkému posunu, když italská vláda představila svůj makroekonomický výhled a fiskální plány na další tři roky.
Investoři rozhodně nebyli zásadním způsobem potěšeni, neboť italská vláda pro rok 2019 plánuje deficit státního rozpočtu ve výši 2,4 procenta HDP, což je oproti předchozí vládě trojnásobek. Navíc nahoru revidovaný odhad tempa růstu HDP pro příští rok ve výši 1,5 procenta se jeví jako příliš optimistický, neboť aktuální tržní konsenzus se pohybuje pouze na úrovni 1 procenta.
Ve výsledku se tak pro vývoj italských vládních financí v příštím roce rýsují dvě klíčové obtíže. Zaprvé bude muset italská vláda emitovat výrazně větší objem dluhopisů než letos a to navíc už po konci programu kvantitativního uvolňování ECB, který skončí na konci letošního roku. Je tak pravděpodobné, že výnosy italských vládních dluhopisů dále porostou, protože finanční trhy budou muset spořádat výrazně větší nabídku „italského papíru“. A zadruhé je také dosti pravděpodobné, že s rostoucími italskými výnosy a anemickým hospodářským růstem dále poroste klíčový ukazatel zadluženosti, tedy poměr vládního dluhu k HDP, jenž je již dnes na enormně vysoké úrovni 132 procent.
Zadluženost italského státu se proto prozatím rozhodně nejeví jako plně stabilizovaná. To si dobře uvědomuje také ratingová agentura Moody’s, jež by měla revidovat svůj rating Itálie do konce října. Snížení ratingu Itálie se rozhodně nedá vyloučit a pokud by k němu došlo, italský rating by se nacházel pouze jeden stupínek nad spekulativním pásmem. Navíc ratingová agentura Fitch, která italský kreditní profil hodnotí stejnou známkou jako Moody’s, na konci srpna revidovala svůj výhled na negativní, tudíž i v případě této ratingové agentury by mohlo v příštích měsících dojít k revizi ratingu směrem dolů.
Pokud by se příští rok vyvíjely italské státní finance oproti aktuálním prognózám výrazně hůře, podstatně by se zvýšilo riziko „downgradu“ Itálie do spekulativního pásma, což by dále mohlo roztočit klasickou dluhovou spirálu po ose výprodeje dluhopisů – nárůst výnosů – nárůst poměru dluhu k HDP – další potenciální snížení ratingu. Italští vládní představitelé by neměli s důvěrou investorů hazardovat. Doufejme, že se jim plány na nižší deficity rozpočtu v letech 2020 a 2021 podaří realizovat a zároveň alespoň stabilizovat poměr dluhu k HDP. Řecká krize v násobně větším vydání by bylo to poslední, co eurozóna nyní potřebuje.
REKLAMA
Michal Stupavský, investiční stratég Conseq Investment Management a.s.
