Finanční jídelníček. Nenechte své konto příliš zeštíhlet

Povinné výdaje

Ve výživě bychom povinnými výdaji označili potřeby bazálního metabolismu – nezbytně potřebné k přežití. V oblasti rodinné ekonomiky bychom povinným výdajem označili každou položku, na kterou se vztahuje nějaká smlouva. Když nezaplatíme, čekají nás sankce. Jde např. o nájemné, daně a jiné poplatky, pokuty nebo třeba výživné.

–        Náklady na bydlení: Společně s poplatky za energie a vodu zpravidla představují největší část rozpočtu českých domácností. Loni Český statistický úřad tyto výdaje vyčíslil až na pětinu (20,8%) výdajů domácností.

–         Daně: Povinné odvody státu. Je jich celá řada a týkají se v podstatě každého. Velmi ale záleží na tom, co děláme, nebo jaký máme majetek. Například po nákupu najdeme na účtence položku DPH, která je u nás 21 % a platí pro většinu zboží nebo služeb. U určitých druhů zboží je pak nižší, patnáctiprocentní. Tu mají třeba fitness centra, ubytovací nebo stravovací služby. Z dětské výživy, léků nebo tištěných knih si pak stát nechá odvést pověstný desátek – 10% DPH.

–              Splátky půjček, kreditních karet nebo kontokorentů. Také toto jsou samozřejmě povinné výdaje. Pokud je nebudete platit, sankce na sebe nenechají dlouho čekat. Ovšem, zde obvykle máme možnost výběru a je tedy dobré zapátrat, kde daný produkt seženeme výhodněji. Díky klesající úrokové sazbě se aktuálně nabízí možnost refinancování staré a dnes už nevýhodné půjčky.                      ”Každý, kdo má nějaký dluh z minulosti, by se měl podívat do smlouvy a zjistit, jestli neplatí zbytečně navíc. Zatímco v roce 2014 bylo běžné mít úvěr za 15% úrokovou sazbu, dnes je možné sehnat i mnohem levnější, například za 3,99 %. Ušetřit můžete až několik desítek tisíc,” radí obchodní ředitel Zonky Lukáš Marek.

Výdaje nutné

Nutné výdaje bychom ve světě zdravovědy nejspíš přirovnali k výživovým doplňkům. Tělo se bez nich obejde. Ale když mu dodáme něco navíc, můžeme cíle dosáhnout rychleji nebo snáz. Ve světě financí jde o platbu, která není povinná a žádná pokuta nám nehrozí. Ovšem zaplatit tento výdaj se nám jednoduše vyplatí.

–          Doprava: Ať už dáme přednost ročnímu kuponu na MHD nebo roční dálniční známce. Vybíráme podle toho, co se nám více vyplatí. Loni dali Češi na dopravu 11 % z rozpočtu.

–          Stavební spoření. Platit ho nemusíme. Ale přijdeme tak o státní podporu, která může být výhodná. Podobně je to s pojištěním nebo povinným ručením.

–          Zajištění životních potřeb – jídla a oblečení. Výdaje za potraviny v loňském roce činily bezmála pětinu rozpočtu českých domácností (19,8 %). Za oblečení jsme pak utratili 5,1 %. Právě tady ale vede tenká hranice mezi výdaji nutnými a výdaji, které už jsou navíc.

Zbytné platby

Jsou jako čokoládové bonbony. Můžeme si je odepřít, ale když ony jsou tak lákavé. Jde o výdaje, které obětujeme za věci navíc. Pro radost. A s vědomím toho, že bez takového zboží nebo služby se můžeme dost dobře obejít.

V kolonkách této kategorie se může objevit takřka cokoliv, každá domácnost má své specifické “hříšky” a “libůstky”. Určitě si dokážeme představit situaci, kdy manžel vyčítá manželce nákup značkového make-upu za 5 tisíc korun a ona mu oplácí výčitkou za stejně drahé nové hodinky. Může to ale být i návštěva v restauraci, v kině, divadle nebo třeba letní dovolená.

Za co Češi nejvíc utrácejí? První příčka patří podle Českého statistického úřadu nákladům na bydlení, vodu a energie. Za ty zaplatíme přes 20 % z celkových příjmů. Naopak nejméně investujeme do vzdělání.

Struktura výdajů podle ČSÚ (Průměr na osobu v Kč za rok)

Jak tedy skutečně ušetřit?

Při této úvaze nám může znovu pomoct právě příměr, který jsme použili na začátku článku. S příjmy a výdaji je to jako s hubnutím a přibíráním. My chceme, aby naše konto pěkně tloustlo, a tak musíme vytvořit zásoby. Neutrácet za “bonbonky” a pamatovat na zlaté pravidlo: čím méně máme nutných a případně zbytných výdajů, tím lépe se nám bude šetřit.

A když už nějaký ten polštářek máme? Pak se rozhodně vyplatí investovat. Internet je plný možností. Stále více lidí se pouští do tradičního obchodování s akciemi a komoditami, velký boom zažívají také investice do kryptoměn. “Doslova celosvětovým trendem se ale stalo tzv. peer-to-peer investování, kde lidé půjčují lidem. V rámci navyšování platů se lidé nebojí investovat. Na druhou stranu zase nechtějí investovat do něčeho, čemu nerozumí, a tak bez obav půjčí peníze lidem. Každý měsíc se jim pak část investice vrací zpět, a s minimálním rizikem tak zhodnotí své peníze,” potvrzuje Lukáš Marek.