V Grafu 1 jsou znázorněny 4 možnosti uložení peněz (termínované vklady, spořicí účty, vkladní knížky a běžné účty), které s sebou nesou minimální riziko. Čísla na vertikální ose značí různé (anonymizované) subjekty nabízející tyto služby. Pro představu jsou v grafu dvě křivky meziročního cenového růstu za rok 2011 a předpoklad pro rok 2012, který je rozhodně relevantnější pro hodnoty aktuálních nominálních úroků. Veškerá porovnání nepočítají s provozními náklady jednotlivých účtů, jako jsou poplatky, počáteční vklady nebo daně, ale čistě jen s úrokovou mírou, tudíž v reálu by se výnosy různě snížily.
Graf 1: Úrokové sazby spořicích produktů nabízených bankami a družstevními záložnami
Inflaci chápejme jako všeobecné zvýšení cenové hladiny, běžně měřené indexem spotřebitelských cen. Měsíční inflace v roce 2012 zobrazuje Graf 2. Odhad pro celý rok 2012, který činí 3,2 %.
Graf 2: Vývoj míry inflace v roce 2012
Zdroj: ČSÚ
REKLAMA
Jediným druhem spoření, který je alespoň v roce 2012 schopný uchovat kupní sílu peněz, jsou termínované vklady, přičemž je dobré připomenout, že inflace 3,2 % je pouze odhadem a realita bude pravděpodobné o něco vyšší. Úplně nejvyšších úroků lze dosáhnout uložením peněz na termínované účty u finančního ústavu:
- ANO spořitelní družstvo (5,05 %),
- Reiffeisenbank – eKonto Garant (4,8 %),
- Metropolitní spořitelní družstvo (4,8 %),
- Artesa spořitelní družstvo (4,65%).
- Vkladní knížka u Moravského peněžního ústavu nabízí 4,1 % a ten take nabízí spořicí účet se stejným úrokem, tudíž je to jediný spořící účet převyšující míru inflace.
Obecně lze konstatovat, že tyto bezrizikové formy uložení a úročení peněz lze považovat za ztrátové, neboli jistota = jistota ztráty.
Nad mírou inflace jsou ovšem především produkty, které jsou uzavírány na delší než jednoletou periodu, přičemž nejvyšší úrokovou sazbu banky nabízejí u vkladů na pět či více let. Tím roste riziko, že inflace v průběhu trvání vkladu vzroste i nad úroveň nabízených sazeb.
V průměru jsou nejblíže k úrovni inflace v ČR termínované vklady (Graf 3). Na druhém místě, i když velice nepatrně, jsou vkladní knížky a hned za nimi spořicí účty, které sníží znehodnocení peněž průměrně o polovinu. K běžným účtům se asi není třeba vyjadřovat, jejich účel ani není spořící, ale spíše poskytuje potřebné množství hotovosti k běžnému životu. Rozhodně by na něm neměli zůstávat dlouhodobě velké finanční sumy.
REKLAMA
Graf 3: Průměrné nominální úrokové míry
Graf 4 znázorňuje průměrné reálné úrokové míry. Reálná úroková míra je očištěná o inflaci a tudíž má vyšší vypovídací schopnost o realitě, což je patrné z jejího názvu. Vypočteme ji dle následujícího vzorce:
r = [(100 + R)/(100 + i) – 1]*100, kde
- r = reálná úroková míra (v %)
- R = nominální úroková míra (v %)
- i = skutečná resp. očekávaná inflace (v %)
Graf 4: Průměrné reálné úrokové míry
V průměru ani jedna z forem spoření reálně peníze nezhodnotí. Lze nalézt pouze pár subjektů, kde především termínované vklady pokryjí inflaci, ale obecně nám tyto formy spoření ztrátu kupní síly peněz pouze sníží.
