Tím, že pro španělské banky obstará kapitál někdo jiný, nebude muset španělský stát emitovat tolik vládních dluhopisů, čímž by teoreticky mělo dojít ke snížení napětí na trzích dluhopisů v eurozóně. Další dobrou zprávou (minimálně pro Španělsko) je to, že pomoc je přímo adresovaná bankám, čímž se země vyhnula zahrnutí do plnokrevného programu řízeného tzv. Trójkou (MMF, ECB a Evropskou komisí). Tím se země vyhne tvrdému makroekonomickému dozoru, který si vynucuje tvrdou fiskální disciplínu. A konečně, další dobrou zprávou je i načasování tohoto kroku, když trhy ví na čem (v případě Španělska) jsou, a to před řeckými volbami, jež proběhnou před víkendem.
A nyní pojďme k těm horším zprávám. Předně, pokud Španělsko (skrze svůj fond pro restrukturalizaci bank) vyčerpá beze zbytku schválených 100 mld. euro, zvýší se jeho vládní dluh o 9 % HDP, čímž by se v průběhu tohoto roku mohla jeho výše zvednout k hranici 90 % HDP. Španělsko přitom vstupovalo do krize v roce 2008 (stejně jako Irsko) s velmi nízkým vládním dluhem. To nyní již neplatí. Druhá mírně znepokojivá zpráva souvisí s čerpáním záchranných fondů eurozóny. Pokud by se ukázalo, že oněch 100 mld. eur Španělsku nebude stačit, začnou trhy zpochybňovat dosavadní kapacitní možnost fondů, známých pod zkratkou EFSF a jeho nástupce ESM. Jejich zápůjční kapacita je na úrovni 440 mld. eur, tudíž 100 miliard pro Španělsko není zanedbatelná částka (fondy musí pokrýt potřeby Irska, Portugalska a Řecka).
A ještě jedna poznámka k záchranně španělských bank na okraj. Při četbě toho, za jakých podmínek získají Španělé peníze ze záchranných fondů, si nelze nevzpomenout na Irsko, které bylo před dvěma a půl roku ve velmi podobné pozici (stát musel zachraňovat banky, a proto se dostal do problémů) a přitom se s ním diplomaticky řečeno nikdo nepáral. Dublin musel přijmout tvrdý diktát Trójky vedené MMF a ten musí plnit. Španělsko, jakož to velká země, nic takového podstupovat nemusí. Kdo by si pak v této souvislosti nevybavil Orwellův román Farma zvířat…
