A konečně za třetí, nadcházející konjunkturální data z USA (ISM, payrolls), stejně jako začátek výsledkové sezóny firem v USA by se měly vydařit. Optimistická píseň počátku roku ale nebude znít dlouho a hloubka euro-problému začne rychle dusit jakékoliv trvalejší zárodky globálního optimismu.
Co tedy bude třeba k zastavení nákazy? Dva kroky. Okamžitá zodpovědnost leží v rukou Evropské centrální banky (ECB), která asi bude muset dát ruku do ohně za Španělsko a Itálii (zvýšit nákupy jejich dluhopisů na sekundárním trhu). Obě země jsou schopné dlouhodobě splácet svůj dluh (na rozdíl od Řecka). Bez přímé podpory ECB se k nim ale trhy postaví pravděpodobně zády a během prvních třech měsíců nového roku mohou padnout. Zatímco ECB bude muset hasit napětí na italském a španělském trhu, evropští politici by měli definitivně rozčísnout řeckou otázku, jako exemplární případ země, která svůj dluh nikdy nesplatí. Budou nutné hlubší odpisy, které zasáhnou širší spektrum věřitelů. Otázkou zůstává, zda k nim dojde na základě „dobrovolné“ dohody nebo jednostranným vyhlášením bankrotu. Tyto dva kroky nejsou hlubokým a trvalým řešením dnešních obtíží eurozóny. Jde pouze o kroky nutné ke stabilizaci, o jakousi záchrannou brzdu, bez které debata nad dlouhodobějšími reformami fungování měnové unie postrádá smysl.
