Česká spořitelna vytvořila za toto období naprostou většinu zisku rakouské skupiny Erste. Přesně 78 %. ČSOB dokonce vytáhla celou belgickou skupinu KBC ze ztráty, když k celkovému zisku této skupiny ve výši 9,38 miliard Kč přispěla částkou 11,5 miliard korun. Bez ČSOB by v Belgii měli trochu chudší Vánoce. Komerční banka přispěla k zisku mateřské Société Générale „jen“ 21 %. I to je však opravdu významný podíl, uvážíme-li celkovou velikost francouzské bankovní skupiny a její jen lehce majoritní akciový podíl v Komerční bance.
Podoba tolik diskutované Bankovní unie je zatím širší veřejnosti neznámá a je zřejmě neznámá i většině úředníků Evropské unie. Jedním z jejích plánovaných rysů by měl být centralizovanější bankovní dohled na úrovni Evropy. To znamená, že by na peníze střadatelů třeba v moravských Morkovicích-Slížanech nedohlížela jen Česká národní banka v Praze, ale také Evropská centrální banka ve Frankfurtu nad Mohanem. Jak by byl dohled přesně rozdělen je zatím nejasné, přesto jakýkoliv převod kompetencí do „Evropy“ vyvolává značné emoce.
Jenže. Na finanční blaho morkovických a slížanských má především vliv rozhodování ve Vídni, kde sídlí centrála Erste, vlastníka České spořitelny. Protože Česká spořitelna je jediná banka s kamennou pobočkou v tomto malebném hanáckém dvojměstí (za což si zaslouží uznání). Pohled do historie dokazuje nesčetněkrát, že finanční skupiny patří mezi nejvlivnější hybatele dějin. Není tomu jinak ani dnes a není tomu jinak ani v případě Bankovní unie.
O privatizaci velkých českých bank rozhodla vláda Miloše Zemana. Následná stabilizace a modernizace bank potvrdila správnost tohoto rozhodnutí. V úvodu zmíněné zisky na tom nic nemění: zahraniční vlastníci využili svých znalostí, zainvestovali nemalé peníze (na to nezapomínat!) a dokázali protunelované a zastaralé banky přeměnit v úspěšné stroje na peníze. To jim nikdo nemůže mít za zlé, naopak: takové banky jsou mnohem lepší než skandály zmítané bankovnictví divokých devadesátých let. Získali tím nejen bankéři, ale i běžní občané: fungující banky bezpochyby přispěly k růstu české ekonomicky v první dekádě tohoto století.
Bojovný pokřik českých politiků a státních úředníků kolem Bankovní unie je v pořádku, má-li za cíl zlepšit pozici České republiky v ní. Za to jsou pánové a dámy nakonec z našich daní placeni. Ovšem nedělejme si iluze, že o pozici Česka v případné Bankovní unii se rozhodne v Praze. Rozhodnuto bylo totiž již dávno.
REKLAMA
Velké české banky jsou v západoevropských rukou. Tečka. Bude-li Bankovní unie v jejich zájmu, prosadí ji a prosadí ji dříve či později i v České republice. Politici mohou a měli by bojovat za zájmy svých voličů, jenže síla kapitálu je mocnější. Není to důvod k oprášení pionýrských průkazů, je to důvod k pragmatickému pohledu na svět kolem nás.
Autor je generální ředitel poradenské společnosti Fincentrum
Článek vyšel v MF Dnes
