Za prvé proto, že už se trhy v minulosti párkrát spálily a viděly, že od slov k činům je v případě Fedu hodně dlouhá cesta. Za druhé, Fed může mít oprávněné obavy, že ve snaze mírnit utahující se trh práce zchladí nepřiměřeně i investice, kterým se v posledním kvartále dařilo velice špatně. Za třetí, i když vyhlídky pro americkou domácí poptávku vypadají velice příznivě, na stole zůstává řada vnějších rizik. Brexit sice zdá se v první fázi zůstává z hlediska negativních dopadů problémem čistě britským, avšak poslední rozhodnutí Bank of England jde přesně opačným směrem než ve směru utahování měnové politiky a vytváří tlak i na další centrální banky. Fed ale může mít nakonec také strach, že dalším (překvapivým) růstem sazeb podobně jako na začátku roku nastartuje “peklo” na rozvíjejících se trzích včetně Číny. To by znamenalo konec letní pohody na akciových trzích. V předvečer amerických prezidentských voleb by se pak měnová politika mohla stát jedním z témat předvolebních soubojů.
To není úplně málo důvodů, proč by se Fed mohl nakonec v září rozhodnout dál vyčkávat se zvýšením úroků nejlépe až za horizont amerických voleb (8. listopadu). Pokud Janet Yellenová bude chtít naznačit opak, vybere si k tomu pravděpodobně vystoupení na tradičním setkání centrálních bankéřů v Jackson Hole na konci srpna, přičemž již podrobný zápis z posledního zasedání FOMC může naznačit, zdali zářijová akce Fedu vůbec leží na stole.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
