Kdy je ekonomika v recesi a kdy v krizi
Poselstvím moderní hospodářské politiky je svěží a stabilní hospodářský růst, dlouhodobé rozšiřování ekonomického výrobního potenciálu. O nastartování hospodářského růstu hovoří politici, věří v něj centrální bankéři a mnohdy i zástupci soukromého sektoru.
Realitou života ovšem je, že slibované zítřky se ve vyspělých ekonomikách zatím nekonají a že skutečnost nefunguje podle teorií a modelů vyučovaných ve školách. Ačkoliv je předpovídán růst, výsledky říkají, že reálně dochází k poklesu. Reálné příjmy klesly, spotřebitele přepadla ponurá nálada a méně nakupují, nastupují otázky, kam tento vývoj vlastně vede.
Obrázek 1: Ekonomika neroste, ale klesá, jedna recese je střídána druhou
Zdroj: Nowpublic.net
Ekonomickou situaci v květnu 2013 popisoval na Žofínském fóru prezident Miloš Zeman takto:
REKLAMA
„Pokud jde o stav české ekonomiky (…) je stále popisován jako recese. (…) Ale každý student střední ekonomické školy ví, že recese je uzančně definována jako situace, kdy hrubý domácí produkt klesá dvě čtvrtletí za sebou (…). Krize je definována tehdy, jestli HDP klesá tři kvartály za sebou (…). Náš hrubý domácí produkt klesá šest čtvrtletí za sebou. Z toho vyplývá, že si musíme nalít čistého vína, že si musíme říct, že jsme v krizi a nezakrývat tuto situaci takovým nenápadným a v podstatě zdvořilým výrazem jako je recese. Koneckonců i poslední údaje za první čtvrtletí tohoto roku potvrzují, že tato krize pokračuje a veškeré nadějné prognózy, o tom že v prvním čtvrtletí z krize vyjdeme (mimochodem jedna z těchto prognóz byla publikována dva dny předtím, než statistický úřad publikoval mnou citovaná data), že tedy všechny tyto nadějné prognózy nejsou založeny na realitě.“
Ekonomický růst a schopnost produkovat
Hospodářský růst je vedle nezaměstnanosti a inflace třetí nejvíce diskutovanou makroekonomickou otázkou. Růstem se v ekonomice rozumí zvyšování schopnosti produkovat zboží a služby, je-li vytvořeno více, je možné uspokojovat více potřeb.
Jeden z obrázků, které se snaží ekonomický růst ilustrovat, je zachycen níže. Tak, jak strom roste, roste i množství plodů, které je strom schopen poskytovat a které mohou být spotřebovány. Podobným způsobem roste-li ekonomika, roste i množství produkce, které je k dispozici, a které může být spotřebováno nebo použito jako kapitál pro další produkci.
Obrázek 2: Hospodářský růst a zvyšování produkční schopnosti
REKLAMA
Zdroj: Amazonaws.com
Hospodářský cyklus, růst střídaný propadem
Zdá se, že s růstem, který začaly ekonomiky prožívat na konci osmnáctého století v období, které nyní nazýváme průmyslovou revolucí, začalo souviset i cyklické kolísání. Zkušenosti ukazují, že rychlý hospodářský růst je obvykle neudržitelný a vede k inflaci a recesi. Ekonomika se přehřívá, kupující čekají fronty a kupují takřka cokoliv, co se na trhu objeví, jsou ochotní se zadlužit. Kumulativní růst (expanze) je vystřídána kumulativním poklesem (kontrakcí), což je ilustrováno na Obrázku 3.
Obrázek 3: Tradiční pojetí hospodářského cyklu – ekonomika sleduje růstový trend
Doba, kdy každý vidí světlé zítřky, všechno roste, nezaměstnanost klesá, jsou vystřídány dobami, kdy vládne pesimismus, méně se utrácí a pracovních příležitostí je méně. Recese nastává v případě, kdy reálný produkt klesá a hospodářský růst je negativní. Příčiny vytvářející cykly, s kolísáním směrem nahoru nebo dolů, jsou různorodé. Může jít o posuny agregátní poptávky, celkově se nakupuje více nebo naopak méně, popřípadě dochází ke změnám na straně nabídky, například může dojít ke snížení nebo zvýšení produkčních kapacit.
REKLAMA
Příčinou také mohou být výkyvy vně ekonomiky (kupříkladu v podobě propadu nebo naopak nárůstu zahraniční poptávky), vlivy fiskální politiky, kdy vláda začne utrácet o hodně více nebo o hodně méně a vše se odráží do celkové poptávky. Hospodářský cyklus také ovlivňuje úvěrování a úvěrový cyklus, jsou-li dostupné levné úvěry, dostávají se do ekonomiky dodatečné peníze a ty posilují poptávku a podněcují růst, naopak omezování úvěrů poptávku podkopává. Z široké škály možných příčin je významná také měnová politika, zejména netradiční měnové experimenty mohou být příčinou nerovnováh a volatility.
Země žijící nad poměry pozvolna ztrácejí konkurenceschopnost
Prezident Miloš Zeman na konferenci Perspektivy rozvoje ekonomické spolupráce Česka s Ruskem a zeměmi BRICS v květnu 2013 konstatoval, že dnešní ekonomická krize může být daleko dlouhodobější, než se jeví některým optimistům. Nejde ale o krizi celosvětovou a globální, ale o krizi euro-americkou. Důkazem pro to mají být poměrně rychle rostoucí ekonomiky zemí BRICS (Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky).
Hlavní příčinou krize v Evropské unii a Spojených státech má být podinvestovanost místních ekonomik, pokles dynamiky produktivity a neúměrně vysoký podíl spotřeby na úkor investic – „což znamená, že tyto země si žijí nad poměry.“ Receptem má podle Zemana být kladení důrazu na investice a výměnu kapitálu s dynamickými a rostoucími ekonomikami, tedy nejenom o obchodní výměnu. Reorientace od výměny zboží k výměně investic má pro růst poskytovat zcela nové možnosti.
Podle prezentace Miloše Zemana na Žofínském fóru je cesta k vyvedení ekonomiky z krize lemována investicemi státu, které by se měly rok od roku zvyšovat. Ministerstvo pro místní rozvoj by mělo být přeměněno na Ministerstvo veřejných prací a nově vzniklá instituce by měla koordinovat veřejné investice. Zdrojem by měly být jak zdroje z fondů EU, tak zdroje domácí, tyto zdroje by měly být využity na investiční projekty realizované soukromými firmami formou Public Private Partnership (PPP).
Druhým opatřením by pak mělo být stanovení toho, že by státní výdaje na investice, reprezentující část státního rozpočtu, neměly klesnout pod stanovenou mez a také by se měly třeba i v minimální míře pravidelně zvyšovat.
