Naše populace postupně stárne. Rodíme příliš málo dětí – porodnost 1,27 dítěte na ženu, osmá nejnižší na světě, je doslova alarmující. Nových důchodců čerpajících ze systému přibývá stále rychleji. Pracující část populace je při stávajícím nastavení systému nemůže dlouhodobě uživit.
„Všem je jasné, že systém je neudržitelný a musí se radikálně reformovat. Jenže 15 let se o tom stále jen mluví a reforma nikde. Prodloužení důchodového věku o tři roky dlouhodobě nic nevyřeší. Stejně tak přesun peněz na soukromé fondy je irelevantní. Pár finančních ústavů na tom vydělá, ale v systému budou stále chybět peníze,“ varuje Traxler. Traxler chce zavést zcela nový mezigenerační důchodový systém. Z odvodů, které by každý platil do důchodového systému, by část prostředků putovala na vlastní individuální důchodový účet, část prostředků na důchodový účet rodičů a zbytek na státní sociální účet. Hrubým odhadem by poměr mohl být 40 % na vlastní účet, 40 % rodičům a 20 % na státní účet.
„Takový systém je dostatečně motivující pro vlastní výdělečnou činnost a odvody do systému, ale také pro výchovu dětí – budoucí pracovní síly, bez které by jakýkoliv důchodový systém dříve nebo později zkrachoval,“ říká Traxler. Tímto způsobem by také rodiči bylo kompenzováno období na mateřské resp. rodičovské dovolené, kdy nemá příjmy, a neodvádí tudíž žádné prostředky na svůj důchodový účet, zatímco lidé bez dětí by měli více odpracovaných let, čili více prostředků na vlastním účtu.
Mezigenerační důchodový systém se částečně navrací k dřívějším dobám, kdy se o starší lidi starali mladší členové rodiny. „Posiluje funkci rodiny jako základního kamene společnosti, což je při současném trendu individualizace více než žádoucí,“ dodává Traxler. Výše důchodu by se kalkulovala z objemu prostředků na individuálním důchodovém účtu a aktuální střední délky života. Pokud by se člověk dožil vyššího věku, po dočerpání svého účtu by začal čerpat ze státního sociálního účtu, ze kterého by čerpali důchod také ti, kteří by neměli na svém individuálním účtu dostatečný objem prostředků pro čerpání minimálního důchodu. „To by byli všichni stávající důchodci a většina padesátníků, ale také lidé zdravotně postižení apod. Ti všichni by měli zaručen minimální důchod,“ komentuje Traxler.
Takový systém má ještě jednu podstatnou výhodu. Lidé by mohli jít do důchodu v libovolném věku, pokud by jim to stav jejich individuálního důchodového účtu umožňoval. Ovšem nárok na minimální důchod by získali až při dosažení důchodového věku, který, jak říká Traxler, bude nutné dlouhodobě adekvátně upravovat podle střední délky života. Traxler je přesvědčený, že zavedení mezigeneračního důchodového systému s individuálními důchodovými účty zajistí dlouhodobě vyrovnanou bilanci důchodového účtu a dodává: „Navíc bude respektovat férové přerozdělování zdrojů, bude motivovat k účasti a zodpovědnosti a v kombinaci s rychlejším zvedáním důchodového věku a principem částečných rezerv zajistí dostatečné důchody i pro stávající penzisty.“
REKLAMA
Hrubou koncepci navrhované reformy důchodového systému najdete na stránkách http://www.finez.cz.
