02. 02. 2026
USA v éře „centrálního castingu“
Donald Trump ukázal na Kevina Warshe (guvernér Fedu 2006–2011) jako na budoucího šéfa Federálního rezervního systému (Fed). Tato volba není jen personální změnou v čele nejmocnější centrální banky světa. Je to symbol transformace globálního řádu, kde se hranice mezi nezávislou odborností a politickou strategií začínají nebezpečně prolínat. Kevin Warsh je v pětapadesáti letech ztělesněním toho, co Donald Trump nazývá „centrálním castingem“ (ve hře byli i Kevin Hassett, Rick Rieder). Vypadá jako šéf z Wall Street, mluví s autoritou a má za sebou zkušenost z krizového roku 2008.
A taky ukazuje, co znamená rčení „kam vítr, tam plášť“. Warsh byl historicky známý jako „inflační jestřáb“, tedy někdo, kdo se bojí růstu cen a raději drží úrokové sazby vysoko. Viděl inflaci i tam, kde nebyla. Ale v posledním roce prošel pozoruhodnou proměnou. Aby získal Trumpovu přízeň, začal Warsh veřejně volat po nižších sazbách. To je v ekonomickém světě vnímáno jako rizikový hazard s nezávislostí instituce. Fed má být tradičně jakýmsi „střízlivým řidičem“ na divokém večírku ekonomiky: když se zábava příliš rozjede a hrozí vysoká inflace, musí vzít hostům alkohol a zvýšit sazby. Pokud ale řidič začne pít na příkaz hostitele, hrozí, že auto skončí v příkopu. Warsh vysvětluje vírou v deregulaci a produktivitu taženou AI, která má „vymazat“ zbytky inflace. Jasné je, že spoléhat se na hypotetické budoucí zisky produktivity jako omluvu pro přehlížení dnešní inflace je spíš přání než opatrná měnová politika.
Každopádně jakýkoliv šéf Fedu má před sebou tři herkulovské úkoly: 1) Zmenšit Fed: Bilance banky nabobtnala během krizí na astronomických 6,6 bilionu dolarů. Warsh chce tento „nádor“ uříznout, aby se stát nemohl tak snadno zadlužovat. Ale musí to udělat tak opatrně, aby nezpůsobil infarkt na trzích. 2) Zkrotit inflaci: Ceny stále rostou o zhruba 3 % ročně, což je nad vysněným 2% cílem. 3) Ustát tlak Bílého domu: Trump se netají tím, že chce levné peníze teď hned. Kevin Warsh bude muset dokázat nemožné: uspokojit prezidenta toužícího po růstu a zároveň nezničit důvěru v dolar tím, že dopustí návrat vysoké inflace.
V jedné věci je Warsh konzistentní: chce konec kvantitativního uvolňování a odmítá nafouknutou bilanci. To ho sbližuje se Scottem Bessentem a ladí to i s rostoucí skepsí vůči QE u centrálních bankéřů typu Andrew Bailey z Bank of England. Naopak u sazeb bude mít Warsh omezený manévrovací prostor: je jen jeden z 12 hlasů ve výboru a Jerome Powell může zůstat guvernérem až do roku 2028. Takže Warsh zřejmě nahradí spíš Stephen Miran než „překlopí“ celý Fed k rychlému poklesu sazeb. Trvajícím problém je nezávislost Fedu: Trump je mimořádně vstřícný k politickému tlaku na centrální banku, útočí na Powella a snaží se odvolat Lisu Cook (což nejspíš zarazí soud). Warshův test tak nebude jen „jaké sazby“, ale jestli dokáže vyhovět Bílému domu a zároveň udržet důvěru trhů, což v jeho roli „ambasadora“ Fedu vůči Wall Street je klíčové.
Autor: David Navrátil, analytik České spořitelny
