14. 07. 2026
Špatné zprávy z Hormuzu, dobré z Brna
USA pokračovaly třetí nocí v úderech na Írán. Zasaženy byly mimo jiné ostrovy Kiš a Qešm. Prezident Trump oznámil obnovení americké námořní blokády lodí směřujících do íránských přístavů. Írán podnikl nové vlny raketových a dronových útoků proti cílům v Perském zálivu (Bahrajn, Kuvajt). SAE oznámily, že íránské střely zasáhly dva emirátské tankery. Írán tvrdí, že útočí na „neposlušné“ supertankery, které údajně ignorují jeho pokyny ohledně konkrétní plavební trasy skrze Hormuz.
Írán dostal novou chuť bojovat nejspíš proto, že během příměří odčerpal část ze svých plných zásobníků. Tím zase oddálil okamžik, kdy by už neměl kam svou těžbu ukládat, a tedy by musel těžbu přerušit, přičemž konzervace vrtů a pozdější znovuzprovoznění by v jeho případě byla z technologických důvodů mimořádně drahá věc.
V důsledku nové eskalace konfliktu se lodní doprava průlivem opět téměř zastavila. Zároveň se obnovily střety mezi Saúdskou Arábií a jemenskými Húsii, což naznačuje rozšiřování konfliktu do širšího regionu. Trhy reagovaly prudkým růstem cen ropy. V tuto chvíli je měsíční forward pro Brent na úrovni 85 dolarů za barel, tedy tam, kde byl před měsícem.
Pozornost vyvolal Trumpův výrok, že USA budou kontrolovat bezpečnost dopravy v Hormuzském průlivu a že zvažují vybírání 20% poplatku za ochranu přepravovaného nákladu. Není sice jasné, jestli se myslí 20 % ušlého zisku přepravců ropy, nebo 20 % hodnoty přepravovaného zboží, ale v obou případech by šlo o poplatek, který by nejspíš žádný přepravce nepřijal: poplatek inkasovaný přepravci od majitelů zboží obvykle dosahuje jen nižší jednotky procent hodnoty nákladu. Podle odborníků na mezinárodní námořní právo by fakultativní nabídka „jestli chcete, budeme vás při proplouvání chránit, ale za poplatek“ byla nejspíš legální. Naproti tomu plošný povinný poplatek za proplutí (což chystal Írán) by byl jasně nelegální.
Firma Zetor Tractors po desítkách let přesouvá výrobu traktorů z Brna do Indie s odkazem na vysoké náklady výroby v Evropě. Z makro pohledu jde o zdánlivě nevýznamnou zprávu, protože ukončení výroby bude znamenat zrušení pouhých 33 pracovních míst. Principiálně jde ale o ilustraci vymaňování se Česka z pozice pouhé montovny: části produkčního řetězce s vyšší přidanou hodnotou (vedení společnosti, vývoj, obchod s náhradními díly, distribuční centrum) budou totiž nadále umístěny v Brně.
Zetor tak napodobí známý systém rozdělení produkce na (A) „čisté“ = sofistikované = bílolímečkové fáze a (B) „špinavé“ = montážní = jednoduché = modrolímečkové fáze, který po léta uplatňují společnosti z nejbohatších zemí a v jehož rámci bylo Česko doposud často cílem právě pro fáze ad B, zatímco fáze ad A zůstávaly v domovských zemí těchto společností. Bylo by dobré mít v Česku čím dál víc takových Zetorů – samozřejmě společně s politicky přijatelnou odpovědí na otázku, co budou dělat lidé, kteří byli doposud zaměstnáni v oněch rušených montážních provozech.
Autor: Michal Skořepa, analytik České spořitelny
