Situace je dnes ovšem jiná ze dvou důvodů. Centrální banka své tradiční nástroje vystřílela a potřebuje se odhodlat k nasazení alternativních měnově-politických zbraní, tedy k snížení depozitní sazby do záporu nebo ke startu kvantitativního uvolňování. Takové rozhodování je vždy těžší a i ze zkušenosti ČNB víme, že vyžaduje vyšší oporu v datech a prognóze. Na rozdíl od konce roku 2013 také eurozóna viditelněji oživuje. To byl hlavní argument, který ECB vytáhla proti nízké inflaci na minulém zasedání. Od té doby se toho příliš nezměnilo a nová čísla, včetně včerejšího silného německého maloobchodu, pokračující oživení spíše potvrzují.
Na druhou stranu inflace je dnes nižší než v listopadu a začíná být jisté, že ECB bude muset svůj 1%ní inflační výhled na rok 2014 přepsat. V některých ekonomikách je navíc přes křehké oživení regulérní deflace.Je to především v těch koutech eurozóny, kde za sebou domácnosti nebo vlády táhnou velké dluhy, které se v prostředí padajících cen daleko hůře splácejí. V Řecku padají ceny již déle než rok v kuse o 1–3 %. V posledních dvou měsících začaly ceny padat také v Portugalsku a Španělsku. Záporná dynamika cen přitom může na některé členy bankovní rady zapůsobit jako červený hadr na býka, a čtvrteční zasedání ECB proto může být ještě napínavé.
Osobně jsem poslední dva měsíce v eurozóně marně sázel na další měnovou expanzi. Tentokrát mi ale přijde jako pravděpodobnější, že ECB v reakci na nižší inflační čísla “pouze” zesílí holubičí rétoriku a bude se modlit, aby tím zastavila zisky eura. To může být těžké a otázka měnové expanze pravděpodobně zůstane na stole i v nadcházejících měsících. Silnější euro v kombinaci s nižší inflací může dráždit i některé jestřáby v bankovní radě – jak ukázaly komentáře z německé Bundesbanky a finské centrální banky v uplynulém týdnu. K rozhoupání se k akci ale pravděpodobně bude zapotřebí nová prognóza, kterou budou mít ve Frankfurtu na stole na začátku června.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery
