Proč odklad sociálního a zdravotního může Česku pomoci více než “zpětné uplatnění daňové ztráty”

Česko podle řady měřítek zaostává v pomoci postiženým odvětvím a domácnostem, a to zvlášť při porovnání se sousedním Německem. Tam zatím plánovaná pomoc státu čítající kromě přímé pomoci, odklad plateb státu a garantovaných úvěrů může dosáhnout více než 50 % HDP (viz statistiky think tanku Bruegel https://www.bruegel.org/publications/datasets/covid-national-dataset/). V Česku i kvůli pomalému startu garantovaných úvěrů (zatím COVID I a II) bude náběh celkové pomoci daleko pomalejší (pokud vše půjde tak jako doposud, odhadujeme do 10 % HDP). I proto se nabízí úvahy záplatovat výpadky likvidity v podnikovém sektoru dočasně plošnějšími rychlými nástroji – například novými odklady plateb daní.

Ne všechny nástroje jsou ale v Česku stejně vhodné. Dobře mohou zafungovat odklady sociálního a zdravotního pojištění (na nejbližší měsíce), které budou úročené rozumně nízkou úrokovou sazbou. Důležité je, že takové opatření relativně rovnoměrně podporuje malé i velké podniky a současně přispívá k zachování pracovních míst. A pokud bude úroková sazba stanovena poblíž předkrizových úrovní pro krátkodobé úvěry, neměli by nástroje ve velkém zneužívat černí pasažéři.

Takový nástroj je pravděpodobně v naší situaci daleko vhodnější než častokrát skloňované “zpětné uplatnění daňové ztráty” – kdy by na základě odhadnuté ztráty pro tento rok firmy rovnou inkasovaly peníze od finančních úřadů (vše by se muselo nakonec vyúčtovat, ale v mezičase by si podniky sáhly na bezúročné půjčky). Takové opatření může (bez jakýchkoliv stanovených limitů) podporovat primárně velké společnosti, nemá pozitivní přesahy na trh práce a navíc může motivovat velké nadnárodní společnosti k přesouvání ztrát do České republiky…, to už je pěkná řádka komplikací, která minimálně stojí za zvážení.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance