Pět zajímavostí, které jste nevěděli o kreditkách

Closeup image of a woman holding and choosing credit card to use

Ale přece jen trochu toho praktična na začátek – víte, že kreditka vám může vytrhnout trn z paty při nenadálém výdaji, na který zkrátka vaše úspory nestačí, nebo přijde dřív než vaše výplata? Sumu, kterou z ní vyberete, můžete v bezúročném období vrátit skutečně s nulovým úrokem. Nicméně pozor na to, že po skončení bezúročného období naopak naskakují vyšší úroky než třeba u běžné půjčky.

Čekají vás s ní i výhodné směnné kurzy při platbách v zahraničí nebo si s ní vybudujete skvělou platební historii – když banka uvidí, že umíte s penězi zacházet a včas splácíte, přičte vám plusové body, když budete žádat třeba o půjčku nebo hypotéku.

A teď už k faktům, které jste o kreditkách nejspíš skutečně nevěděli…

S první kreditní kartou se platilo jen v newyorských restauracích

První „kreditní“ karta spatřila světlo světa v roce 1950 ve Spojených státech. Šlo o kartu, jejímž prostřednictvím bylo možné „platit“ ve vybraných newyorských restauracích a hotelech. Slovo „platit“ je záměrně v uvozovkách – karta sloužila pro zaznamenání útrat, které host na konci měsíce naráz uhradil.

^REKLAMA

Tahle první „kreditka“ vznikla díky šéfovi Hamilton Credit Corporation, kterým byl Frank McNamara. Ten totiž čas od času zapomněl doma peněženku, a tak přemýšlel, jak se těmto mnohdy prekérním situacím elegantně vyhnout. Tak vznikla Diners Club Card, s níž bylo možné uhradit útratu v 28 restauracích a dvou hotelech v New Yorku. Každý, kdo tuto kartu vlastnil, byl někdo! Už jen proto, že se za něj neváhala zaručit společnost Hamilton Credit Corporation. Ostatně, i dnes za vás banka svým způsobem ručí.

První masově šířenou kreditku lidé hromadně házeli do koše

Zatímco my se dnes se spamem, tedy nevyžádanou poštou, setkáváme převážně v online prostředí, v roce 1958 ve Spojených státech vládla nevyžádané poště ta klasická. Právě v tomto roce rozeslala Bank of America v první vlně 60 000 kreditek obyvatelům kalifornského Fresna. A pak v tom pokračovala. Co se ale děje s nevyžádanou poštou, dost dobře víme. Do roku 1959 zahodili příjemci více než 2 milióny kreditek s tím, že je rozhodně používat nebudou.

Popisek: Kreditní kartu v roce 2020 pravidelně používalo zhruba 22 % Čechů.

Každý člověk sní jednu kreditní kartu týdně

Zní to šíleně, ale je to tak. Alespoň co se množství všudypřítomných plastů týče. Je jich totiž všude spousta a setkání s nimi je nevyhnutelné. 5 gramů, tedy zhruba tolik plastů, kolik je použito na výrobu průměrné kreditní karty, každý z nás během týdne zkonzumuje prostřednictvím mikroplastových částic, které jsou přítomné nejen v pitné vodě (balené i kohoutkové), ale i v soli, pivu nebo třeba mořských plodech.

Podle studie, kterou v roce 2019 připravila University of Newcastle, jde o globální problém. Týká se tedy nejen rozvojových zemí, ale i vyspělých ekonomik. A o trochu více pak USA než Evropy. V USA je totiž mikroplastů ve vodě 2krát více než na Starém kontinentu.

Kreditkou platí i britská královna

Kreditní karty už jsou dnes rozšířené po celém světě mezi nejrůznějšími vrstvami lidí, a to i těmi slavnými. Vlastníky speciálních zlatých, platinových, případně diamantových kreditních karet jsou i celebrity a známé osobnosti jako například bývalý americký prezident Barack Obama, slavná americká moderátorka Oprah Winfrey, herec Samuel L. Jackson nebo bývalá ruská tenistka Maria Sharapova.

Pokud se chcete zeptat na královnu Alžbětu II. nebo zpěváka Eltona Johna, pak vězte, že tito dva údajně vlastní kreditku Coutts & Co.’s World Card, vysoce prestižní kartu, k jejímž bonusům patří třeba to, že její držitelé mohou kdekoli nakupovat i v čase, kdy jsou jinak obchody zavřené.

S ukradenou kreditkou pro pizzu i rakev

Nechceme malovat čerta na zeď, ale o svou kreditní kartu může během chvilky přijít každý. Zajímá vás, jaký osud ji pak čeká? Představte si, že lidé, kteří se cizí kreditky zmocnili, si například poručili pizzu s dovážkou domů (ano, to dovedlo policii až do jejich obývacího pokoje), objednali si rakev z nerezové oceli, dvě souběžná předplatné stejných novin, 400 cigaret nebo erotickou pomůcku (ta ovšem přišla na adresu skutečného majitele karty).

Jeden z nálezců ovšem kdysi neváhal a věnoval finance z ukradené kreditky americké společnosti, která se zabývá léčbou rakoviny. Z cizího se prostě daruje tak nějak lépe…