Pax Trumpiana nebo spirála anarchie

Operace „Epic Fury“ (Operace Epický hněv) přináší také okamžité, ale i dlouhodobé dopady na globální stabilitu a trhy. Donald Trump se dlouhodobě prezentoval jako odpůrce „nekonečných válek“. Jeho současný postup v Íránu se však na první pohled zdá být v rozporu s tímto izolacionismem. Ve skutečnosti jde o evoluci jeho přístupu, který jsme viděli již v lednu při operaci ve Venezuele. Trump už nechce „nation-building“, tedy nákladné a neúspěšné pokusy o instalaci demokracie v Iráku či Afghánistánu. Jeho cílem je nyní čistá projekce moci: zlomit odpor, odstranit vedení a zbytek nechat na chaosu nebo opozici, aniž by na místě musel zůstat jediný americký voják v okupační roli.

Důvody pro tento útok byly tři:

• Slabost Teheránu: Írán byl po loňské dvanáctidenní válce a vlně masivních domácích protestů z ledna 2026 v nejzranitelnějším bodě od roku 1979.
• Osobní odveta: Trump vnímá Írán skrze optiku ponížení z roku 1979 a nedávných pokusů o atentáty na svou osobu.
• Vzkaz globálním rivalům: Destrukce íránského režimu bez ohledu na mezinárodní právo je vzkazem Pekingu a Moskvě, že Washington se již nehodlá nechat svazovat normami, které jeho soupeři beztak ignorují.

Reakce trhů byla rychlá. Cena ropy Brent při pondělním otevření vyskočila o 13 % k hranici 82 USD za barel. Ačkoliv se část zisků později vytratila, strukturální riziko zůstává. Problémem není jen výpadek íránské produkce (zhruba 4 % globálních námořních toků), ale faktická paralýza Hormuzského průlivu. Tudy denně protéká přibližně 15 milionů barelů, což představuje třetinu světového námořního obchodu s ropou. Íránské revoluční gardy (IRGC) vyslaly jasné varování: průjezd není povolen. Satelitní rušení, nasazení min a útoky na tankery (jako v případě lodi Skylight) udělaly z úžiny nenavigační zónu.

Klíčovým úzkým hrdlem není jen vojenská síla, ale i pojištění. Pojistné sazby pro nákladní lodě v oblasti vyletěly do astronomických výšin nebo byly zcela zrušeny. Alternativní trasy přes Saúdskou Arábii nebo SAE dokážou pokrýt jen zlomek kapacity. Pokud zůstane Hormuz uzavřen, svět čelí největšímu ropnému šoku od ruské invaze na Ukrajinu. Úplná blokáda by mohla cenu ropy vyhnat až nad 100 USD. Akciové trhy v Asii (Čína, Japonsko, Jižní Korea) klesly o 1,5 %, zatímco futures na S&P 500 ztrácely téměř procento.

^REKLAMA

Tato volatilita přichází v nejméně vhodnou dobu. Investoři nyní volí strategii „safe haven first“, například zlato vzrostlo o 1,4 % na 5350 USD za unci, dolar posílil a výnosy státních dluhopisů USA poklesly. Nejvíce zasaženým sektorem je letectví. Uzavření vzdušného prostoru nad Blízkým východem odřízlo klíčové uzly jako Dubaj, Dauhá a Abú Zabí, což paralyzovalo globální dopravní koridory.

Co bude klíčové v dalších dnech a týdnech.

• Odstranění špiček režimu neznamená kolaps systému. Moc nyní drží triumvirát, který může být ještě radikálnější. Historie (Irák, Libye) ukazuje, že dekapitace bez následného plánu vede k občanské válce a šíření jaderného materiálu na černém trhu.
• Strategické rezervy: Trump nemá takový polštář jako Biden v roce 2022. Tehdy měly rezervy 570 milionů barelů, dnes jen 415 milionů. Při maximálním čerpání vydrží SPR pouze tři měsíce. Pokud konflikt potrvá déle, Washington ztratí schopnost tlumit ceny u čerpacích stanic před podzimními volbami. Větší problémy ale mohou nastat v Evropě.
• Regionální eskalace: Hizballáh již vstoupil do hry raketovými útoky na Izrael. Írán útočí na spojence USA (Bahrajn, Kuvajt, SAE), aby dotlačil Washington k jednání. Tato horizontální eskalace může vtáhnout USA do pozemní války, které se Trump chtěl vyhnout.
• Izolace spojenců: některé země se od úderů distancovaly (Německo, Francie). Tato trhlina v transatlantické vazbě oslabuje schopnost Západu koordinovat sankce nebo diplomatický tlak na nové vedení v Teheránu.

Donald Trump sází na to, že brutální ukázka síly donutí Írán (nebo to, co z něj zbude) ke kapitulaci a novým jaderným dohodám. Zprávy o tom, že některé frakce v Teheránu chtějí jednat, mu dávají za pravdu v krátkodobém horizontu. Dlouhodobě se však svět posunul do éry, kde „síla tvoří právo“.

Pokud Írán nezkolabuje do demokratické prosperity, což je scénář, pro který Trump neudělal žádnou diplomatickou přípravu, zůstane regionem permanentního neklidu s rizikovou prémií u ropy ve výši 8–12 USD za barel, která se stane novým normálem. Éra levné energie a geopolitického klidu skončila. Vítězem nebude ten, kdo sází na stabilitu, ale ten, kdo dokáže navigovat v permanentním chaosu.

Tento týden vyjde za českou ekonomiku několik velmi důležitých dat. Ve středu bude zveřejněn předběžný odhad únorové inflace. Ta by měla vyjít znovu pod 2% cílem ČNB, když čekáme 1,7 % a trh to vidí podobně (1,6 %). Za tím budou opět stát především ceny energií a ve směru slabší inflace by měl znovu působit také jen mírný růst cen potravin. Naopak proinflačně budou stále působit především domácí poptávkové tlaky. ČNB bude sledovat jádrovou inflaci (v lednu 2,7 %) a inflaci v sektoru služeb (v lednu 4,7 %), zdali nedojde k jejich zmírnění. Pokud by tento scénář nastal, mohla by se dále zvýšit šance na letošní snížení sazeb. Zatím se ale stále většina analytiků včetně nás kloní spíše ke stabilitě sazeb během letošního roku, když domácí část inflace by sice mohla letos mírně zpomalit, ale pro příští rok naopak čekáme její zesílení, když se v ní více projeví ekonomické oživení a fiskální expanze.

Zítra vydá ČSÚ druhý odhad vývoje HDP za loňské čtvrté čtvrtletí a první odhad vývoje jeho složek. Celkově se nečeká, že by došlo k zásadnější revizi prvního odhadu HDP (2,4 % r/r). V rámci složek by mělo dojít k potvrzení klíčové role spotřeby domácností, která byla jedním z hlavních faktorů za loňským růstem ekonomiky. Vedle toho by v datech mohlo být vidět zlepšení vývoje exportů a soukromých investic, ve kterých se mohlo projevit oživení německé ekonomiky. A do třetice vyjdou v pátek česká data mezd za čtvrté čtvrtletí. Vzhledem k silnému růstu nominálních mezd a nízké inflaci očekáváme reálný mzdový růst o 4,6 % (trh 4,7 %). Mzdy táhne řada faktorů, mezi nimi především ekonomické oživení, (celkově stále) nízká nezaměstnanost, nedávný výrazný pokles reálných mezd (zaměstnanci mají vyšší mzdové požadavky), růst mezd ve veřejném sektoru či zvýšení minimální mzdy. Zajímavé je, že reálné mzdy stále zůstávají pod svých vrcholem z roku 2021, který by (dle naší prognózy) ale příští rok již měly překonat.

Pro českou ekonomiku budou důležité především německé tovární zakázky. Ty rostly poslední čtyři měsíce v řadě, což u takto rozkolísaného ukazatele je docela překvapivé. A jasně to, spolu s dalšími daty, naznačuje ekonomické oživení v největší evropské ekonomice. Nyní se ale čeká u německých zakázek pokles, což je právě odrazem meziměsíční rozkolísanosti. Zítra pak vyjde také předběžný únorový odhad inflace za celou eurozónu. Ta by měla zůstat poblíž 2 %. Trhy budou ale sledovat, vedle situace na Blízkém východě, především americká data z trhu práce, která vyjdou v pátek. Jak jsme psali minulý týden v Restartu, máme poněkud pochybnosti o současné kvalitě počtu nově vzniklých pracovních míst, která mohou nadhodnocovat realitu, a to možná i docela výrazně. To naznačují i nedávné dvě silné revize směrem dolů. Problém je, že další velká revize těchto dat bude pravděpodobně až na začátku příštího roku, a tedy po listopadových volbách. Každopádně, počet nově vzniklých pracovních míst je nyní pravděpodobně kladný (což ukazují i data ADP), nicméně dle nás může být oproti oficiálně zveřejněným údajům (v lednu 130 tisíc) podstatně menší.

Autor: David Navrátil, analytik České spořitelny