12. 08. 2022
Nižší inflace až později
Doba zvyšování korunových úrokových sazeb už zřejmě skončila. Asi tak jednoduše by se dal shrnout výsledek srpnového zasedání bankovní rady ČNB. I když inflace ještě není na vrcholu a k cílovým dvěma procentům se hned tak nevrátí, centrální banka se rozhodla sazby dál (či prozatím) nezvyšovat a vyčkávat. Tuto „komfortní“ pozici si přitom vytvořila sama jen tím, že posunula dosažení svého inflačního cíle dále do budoucna. Samozřejmě to neznamená, že už bude jen nečinně přihlížet, protože minimálně v případě devizového kurzu se zavázala tlumit jeho nadměrnou volatilitu.
Na svém posledním zasedání se bankovní rada rozhodovala nad prognózou, podle které inflace na podzim dosáhne až dvaceti procent. Ve srovnání s předchozím (květnovým) výhledem ČNB současně předpokládá i výrazně vyšší inflaci i v roce 2023. To by samo o sobě mělo jako argument stačit k přesvědčivému navýšení úrokových sazeb ze stávajících 7 % možná až na 10 %, jak naznačuje jeden z jejích alternativních scénářů. To by se ovšem ČNB musela držet svého standardního 12–18 měsíčního horizontu, během kterého usilovala o dosažení dvouprocentní inflace. ČNB se ovšem tentokrát rozhodla sledovat cíl vzdálenější, a proto cílové období posunula o půl roku na 18–24 měsíců. Vzhledem k tomu, že za zhruba dva roky by už inflace měla být – podle modelu centrální banky – pod kontrolou, došla bankovní rada k závěru, že si nyní může dovolit vyčkávat.
Jestli s podobným závěrem skončí i zářijové zasedání, je zatím jen otázkou, nad kterou si bude lámat hlavu nejeden analytik či obchodník na finančních trzích. Do příštího zasedání bankovní rady totiž zbývá skoro měsíc a půl, během kterého přijde ještě jedna velká série dat z ekonomiky, včetně srpnové inflace, podrobností o HDP a zejména pak mezd za druhé čtvrtletí. Zvláště ty budou pro bankovní radu zásadním ukazatelem, protože naznačí, jestli se už nezačíná formovat mzdově-inflační spirála, které se ČNB bojí snad nejvíce. Zda tedy nedochází v důsledku napjatosti trhu práce k zacyklení vysoké inflace a mezd, z něhož se dá utéct jen pomocí velmi silné restrikce. Není to sice úplně nejpravděpodobnější scénář, avšak na oficiální čísla si stejně jako centrální bankéři budeme muset ještě pár týdnů počkat. V každém případě, pokud se realita dalších týdnů výrazně neodchýlí od centrální bankou očekávaného vývoje, bude moci ČNB setrvat v komfortním vyčkávání i poté.
O co méně aktivní může být ČNB v případě sazeb, o to více práce může mít na devizovém trhu, na kterém už od února intervenuje proti oslabování koruny. Oficiálně ze svých devizových rezerv během prvního pololetí prodala 11,1 mld. EUR, přičemž jen v červnu na obranu koruny vynaložila 7,1 mld. EUR. Korunu se jí tak podařilo ochránit v dobách vypjatého rizika na mezinárodních finančních trzích i v čase letních spekulací finančních investorů. Až do současnosti tak ČNB mohla ze svých rezerv prodat odhadem možná už 15 mld. EUR (cca 10 % rezerv), avšak kolik to ve skutečnosti bylo se dozvíme až za měsíc. V každém případě je ČNB stále ještě více než dostatečně vybavená eury, aby mohla podržet korunu i v měsících, kdy už úrokový diferenciál bude v důsledku očekávaného zvýšení sazeb ECB a Fedu klesat, zatímco česká ekonomika zřejmě sklouzne do technické recese.
Hlavním úkolem centrální banky však v nadcházejících týdnech nebude obrana koruny, jako především přesvědčování široké veřejnosti, že s posunem cíle se její úsilí o dosažení cenové stability v podstatě nemění. Že má dál stále na srdci především dosažení dvouprocentní inflace a pro tento cíl udělá téměř cokoliv. Bez srozumitelné komunikace má totiž jen malou šanci ovlivnit stále ještě rozbujelá inflační očekávání, stejně jako vysvětlit aktuální posun schématu měnové politiky.
Autor: Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS
