Nízká inflace Němcům pomáhá vzdorovat průmyslové recesi

Zejména proto, že poslední propad inflace nejde tolik za poklesem ekonomiky, propadem domácích inflačních tlaků a ve finále tedy poklesem jádrové inflace. Nic takového se neděje. Padají zejména ceny dovážených energií, zatímco jádrová inflace se drží víceméně stabilní v okolí 1 %. A levnější energie nejsou pro nikoho velkou pohromou, ba naopak. V ekonomikách jako je Německo, kde je velice nízká nezaměstnanost a růst mezd přes 4 %, jsou zlevňující ceny benzínu a dalších energetických nákladů pro pohodu domácích spotřebitelů doslova požehnáním. Rychle rostoucí reálné mzdy jsou základním kamenem imunity německého spotřebitele proti déle než rok trvající průmyslové recesi.
Během posledního roku a půl poklesla německá průmyslová produkce skoro o 10 % a spotřebitelské výdaje dál rostou tempem přesahujícím 3 %. Takovou odolnost německý spotřebitel od počátku devadesátých let nepamatuje. Vedle dobré situace na trhu práce a rychlého růstu nominálních mezd svojí roli sehrávají právě padající ceny. Ty přiživují svižný růst reálných mezd a ten pak živí nejen maloobchod, ale i další domácí poptávku orientovanou na sektory jako je například stavebnictví.

S posledním propadem inflace nemusí mít tedy nově nastoupivší šéfka ECB Christine Lagardová těžkou hlavu. Problémy leží jinde. Nízká dlouhodobá inflační očekávání a vysoké rozdíly mezi inflací v jednotlivých členských zemích – jádrová inflace se pohybuje od 0 % v Portugalsku, přes 0,5 % v Itálii až po 2,4 % v Nizozemí. ECB tedy střílí na čím dál více se vzdalující terče. Navíc zbrojní arzenál je po odchodu Maria Draghiho prakticky vyčerpaný.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance