Čtvrtek 18. července. Svátek má Drahomíra.

Němci se vzdávají svého plánu na úplnou repatriaci zlata z USA

Investice 27.06.2014 | 11:48 0 Komentářů

Na pozadí dluhové krize vzniklo v Německu silné hnutí požadující repatriaci veškerého státního zlata zpět do země. To vyústilo v závazek centrální banky auditovat svých 3391 tun zlatých rezerv a částečně je repatriovat. Němci vlastní druhé největší rezervy zlata na světě a jejich hodnota dosahuje při současných cenách 141 miliard dolarů.

S novou vládní koalicí, kde FDP vystřídali Sociální demokraté, tato iniciativa hasne a to i přes kritické hlasy Alternativy pro Německo, která upozorňuje, že zlaté rezervy by mohly být použity v případě rozpadu eurozóny jako rukojmí. Pozice nové koalice je vůči repatriaci zlata podstatně vlažnější. Norbert Barthle mluvčí CDU v nedávném interview prohlásil: „Američané se dobře starají o naše zlato. Objektivně zde neexistuje žádný důvod pro nedůvěru.“

V říjnu 2012 německá centrální banka oznámila, že hodlá do roku 2015 repatriovat 150 tun zlata z New Yorku. Následně 16. ledna 2013 svůj plán modifikovala a plánuje repatriovat 300 tun zlata z New Yorského Fedu do Frankfurtu do roku 2020. Jedná se o snahu posílit důvěryhodnost společné měny euro a také reakci na spekulace o tom, že vláda USA není dostatečně kredibilní v důsledku nedostatečně transparentního auditu svých rezerv.

Plán je zajistit, aby polovina německého zlata byla uložena ve Frankfurtských sejfech do roku 2020. Zveřejnění kroku bylo pro některé analytiky překvapení, protože obdobné přesuny většinou probíhají bez publicity. Německá centrální banka v roce 2001 a 2002 přistoupila k tajnému úspěšnému transferu svých 940 tun zlata z Londýna. Rozsáhlý transport neproběhl úplně bez problému. Podle prohlášení Bundesbanky musela být blíže nespecifikovaná část cihel přetavena, aby odpovídala „Good Delivery“ standardu. Podle archívů britské centrální banky měla Bundesbanka problémy s dodávanou kvalitou i v minulosti. Jak dokazují nyní odtajněné záznamy Bank of England, byly Němcům vědomě zaslány nekvalitní zlaté cihly. V roce 1968 došlo k dodání 172 cihel, které nesplňovaly kvalitu a obsahovaly příměs železa. Je zřejmé, že Němci mají plné právo na základě historických zkušenosti nedůvěřovat svým partnerům v Londýně a v New Yorku a požadovat svoje zlato zpět.

Pro úspěšný transport 674 tun zlata do roku 2020 by banka musela transportovat každý rok minimálně 84 tun. Na konci minulého roku bylo zveřejněno, že se podařilo repatriovat pouze 37 tun zlata a z toho pouze 5 tun pocházelo z New Yorského Fedu. Oficiální vysvětlení z počátku letošního roku bylo, že transport zlata z New Yorku je složitější než z Paříže a že zlato musí být před transportem přetaveno, aby splňovalo požadavky na kvalitu. Německá centrální banka se ocitla pod záplavou kritiky za to, že cihly byly roztaveny bez řádného auditu a že tudíž nelze nyní ověřit, jestli Američané vrací skutečně německé zlato. Tento rok má Bundesbanka v plánu přepravit dalších 30 – 50 tun. I kdyby se plán podařilo tento rok splnit, tak bude tempo repatriace zlata desetkrát pomalejší, než toho bylo v případě navracení zlata z Londýna.

Podezřele pomalé tempo repatriace německého zlata může souviset s tím, že zlato americká centrální banka netransparentně půjčuje komerčním bankám. To může být sice uskladněno ve Fort Knoxu, ale může být pomoci dlouhodobých kontraktů půjčené bance, která ho použila v některé z pákových finančních transakcí.

Tabulka: Plán repatriace německého zlata z 16. 1. 2013

clipboard099

Autor: Vít Jedlička, analytik, Colosseum, a.s.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.