29. 07. 2026
Napětí na Blízkém východě a kolem českého státního rozpočtu
Po dvoudenním relativním klidu se konflikt na Blízkém východě znovu vyostřil. Írán odpálil rakety na americké cíle v Jordánsku, většinu z nich zachytila protivzdušná obrana Jordánska a USA. Spojené státy následně spolu se Saúdskou Arábií podnikly údery proti Íránem podporovaným milicím v Iráku. Cena ropy se ale zatím drží pod 90 USD za barel.
Podle včerejšího prohlášení premiéra Andreje Babiše bude schodek státního rozpočtu v příštím roce „významně pod 400 miliard korun“. Premiér dodal, že chce tlačit ministry k provozním úsporám a že zároveň očekává růst investic.
Pokud bychom – čistě hypoteticky – předpokládali deficit v roce 2027 konkrétně například ve výši 370 mld. Kč, šlo by o cca 4 % HDP. Naproti tomu nedávno do Bruselu zaslaný Fiskálně-strukturální plán slíbil saldo pouhých 2,8 %. Rozdíl obou částek (lehce přes 100 mld. Kč) je nejspíš třeba přičíst na vrub vládní představě o těchto faktorech: (a) 2,8 % je saldo celého sektoru vládních institucí, do něhož kromě centrální vlády přispívají také samosprávy a zdravotní pojišťovny (do roku 2024 tyto složky přispívaly přebytkem několika desítek mld. Kč, ale loni už byl jejich příspěvek daleko menší), (b) jde o saldo akruální (tj. počítané trochu jinou metodikou), (c) je otázka, jakou roli budou ve výpočtech hrát výjimky týkající se výdajů na zbrojení.
Každopádně podle nedávno zveřejněného vyjádření Národní rozpočtové rady bude jakákoli částka přes 190 mld. Kč v rozporu s aktuálním zněním příslušných českých zákonů. To je jeden z důvodů, proč vládní koalice postupně tlačí legislativním procesem novelizaci těchto zákonů, která faktické limity na deficity výrazně zvýší. Novelizace narazila na nesouhlas Senátu (vládní většina ve Sněmovně ho už přehlasovala) a na veto prezidenta Pavla (to vládní většina ve Sněmovně nejspíš taky přehlasuje).
Základní problém českých veřejných financí je v tom, že provozní výdaje jsou už řadu let výrazně vyšší než rozpočtové příjmy, takže deficity, které by měly být věnovány výhradně na investice, z velké části „prasknou“ na úhradu běžných výdajů. A to je zcela špatně, zejména z pohledu mezigenerační spravedlnosti: deficitem – tedy na účet dalších generací – by měly být financovány jen investice, tj. výdaje, ze kterých tyto další generace budou nějak profitovat. Čili premiérovo prohlášení by bylo zcela v pořádku, pokud by bylo myšleno tak, že provozní úspory povedou (byť třeba ne během jediného roku) k poklesu provozních výdajů tak, aby příjmy stačily na pokrytí těchto výdajů, a že investice vzrostou tak, aby – spolu s investicemi samospráv – aspoň kompenzovaly úbytek hodnoty veřejného kapitálu (mostů, škol, nemocnic atp.), k němuž každoročně dochází. Jestli bude návrh rozpočtu na rok 2027 skutečně mířit tímto směrem, se dozvíme na konci léta.
Autor: Michal Skořepa, analytik České spořitelny
