Pondělí 23. září. Svátek má Berta.

Jak moc mohou být trhy nervózní z italské euro-skeptické vlády?

Banky 11.05.2018 | 13:33 0 Komentářů

Výnosy italských dluhopisů po zprávě o sblížení dvou euro-skeptických stran (Hnutí pěti hvězd a Ligy severu) zamířily neomylně vzhůru, zatímco euro šlo současně dolů. Ke skutečné panice má ovšem situace na italských trzích hodně daleko. Výnos italského desetiletého dluhopisu zůstává stále hluboko pod úrovněmi po italských volbách a euro své ztráty hned druhý den smazalo. Je tedy vůbec čeho se bát?

Zdá se, že trhy v tuto chvíli jednoduše nevěří “černému scénáři” odchodu Itálie z eurozóny, což by byl i v případě sestavení euro-skeptické vlády těžko prosaditelný scénář. Více uzavřená a méně spolupracující Itálie je sice pro Evropu problémem, a to zvlášť ve chvíli, kdy se řeší řada zásadních změn – především nová institucionální podoba eurozóny, reforma ESM, dokončení bankovní unie a rozpočet EU na roky 2021-2027. Nekooperativní Itálie je pro řešení řady těchto otázek vážným problémem, ale nepřináší žádné “bezprostřední ohrožení”. A prostý nárůst nejistoty spojený s politickou situací v Itálii, zdá se, není v tuto chvíli pro trhy takovým nebezpečím, jako býval. Proč?

Prvním a hlavním důvodem je politika ECB, která od roku 2012 ušla velký kus cesty. Dnes je ECB na rozdíl od před-krizových let automaticky brána jako věřitel poslední instance. Navíc s rozjezdem politiky QE se stala hlavním držitelem italských dluhopisů – v tuto chvíli má nakoupeno zhruba dvacet procent celkového objemu italského dluhu.

Vyšší odolnost italských trhů ale není jen dílo ECB. Samotná Itálie si prošla v posledních pěti letech obdobím velice slabého růstu, které nebylo jednoduché pro domácnosti ani pro finanční systém. I přes zrychlení růstu díky dobrým podmínkám v eurozóně naráží italská ekonomika na řadu strukturálních brzd. Na druhou stranu během posledních pěti hubených let Italové i tak dokázali generovat primární přebytky rozpočtu (tento rok pravděpodobně necelá 2 % HDP) a ekonomika se jako celek dostala z deficitů běžného účtu do přebytků blížícím se 3 % HDP. Achillovou patou vedle stále slabého růstu zůstává finanční systém, ačkoliv i zde došlo k poklesu podílu problematických úvěrů. Sečteno, podtrženo, i když je Itálie stále slabým článkem eurozóny, větší odolnost tamní ekonomiky i trhů je realitou, která by nás neměla příliš překvapit.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.