Flexibilita nebude zadarmo a sama se taky nezjeví

Právě proto je nové hodnocení ČEPS užitečné čtení. Nepopisuje jen to, kolik flexibility může česká energetika v příštích letech mít. Pojmenovává také překážky, které jejímu rozvoji stojí v cestě. ČEPS je rozděluje do čtyř oblastí: regulatorní, technické, ekonomické a spotřebitelsko-inovační. To je podle mě přesné pojmenování problému. Víme, jaké technologie potřebujeme. Méně jasné ale je, zda pro ně existují dostatečně rychlá pravidla, vhodné ekonomické podmínky a srozumitelné prostředí pro investory i zákazníky.

Co flexibilitu zajistí?

Flexibilitu totiž nevytváří tabulky ve studii, ale konkrétní zařízení v provozu. Patří mezi ně plynové zdroje v otevřeném cyklu, které vyrábějí elektřinu, i zdroje v kombinovaném cyklu, tedy kogenerace vyrábějící elektřinu a teplo. Důležitou roli budou mít také bateriová úložiště, další formy akumulace, agregace, řízení spotřeby či moderní datová infrastruktura. Každý z těchto prvků má v soustavě jinou úlohu. Dohromady ale rozhodnou o tom, zda česká energetika zvládne rostoucí rozdíly mezi výrobou a spotřebou, zejména v hodinách, kdy bude výkonu v soustavě nedostatek a jeho hodnota výrazně poroste.

Zdroje nestačí jen postavit

Nejde přitom jen o velké elektrárny. Flexiblita se bude stále více skládat z většího počtu agregovaných portfolií. Aby ale mohly soustavě skutečně pomáhat, nestačí je pouze postavit. Je potřeba je připojit, datově propojit a agregovat. Správně vyhodnocovat jejich chování a zároveň zajistit, aby při poskytování flexibility zůstala zachována kvalita a spolehlivost dodávky. Teprve potom mohou tyto zdroje plnohodnotně vstoupit na trh a dostat za svou službu zaplaceno.

Překážky nejsou jen technický detail

V tom je podle mě hlavní vzkaz hodnocení ČEPS. Nestačí si jen říkat, že flexibilitu potřebujeme. Musíme odstranit překážky, které brání jejímu rozvoji. Dokument zmiňuje například potřebu zkracovat procesy při budování energetické infrastruktury, rozvíjet elektroenergetické datové centrum, upravit pravidla pro sdílení elektřiny, modernizovat tarify nebo postupně připravovat trhy s flexibilitou.

^REKLAMA

To nejsou okrajové technické detaily, ale podmínky pro to, aby se nové investice vůbec rozběhly. Investor do energetického zdroje potřebuje vědět, jak bude technologie připojena, jaká pravidla pro ni budou platit, jak bude moct poskytovat služby soustavě a z čeho se bude její provoz ekonomicky skládat. Bez toho zůstane řada projektů jen v prezentacích.

Kdo to zaplatí?

V Česku zároveň nemůžeme spoléhat na to, že chybějící flexibilitu vždy dovezeme ze zahraničí. Přeshraniční propojení je důležité a do budoucna zůstane jednou z opor evropské energetiky. V exponovaných hodinách ale mohou mít podobný problém i okolní státy. Pokud bude výkon chybět v celém regionu, nebude automaticky kde brát.

Samostatnou otázkou je, kdo rozvoj flexibility zaplatí. V energetice totiž stále více poroste význam hodin, kdy bude výkonu v soustavě nedostatek a jeho cena výrazně vzroste. Právě v těchto chvílích se ukáže skutečná hodnota zdrojů, které dokážou rychle dodat elektřinu, snížit spotřebu nebo jinak pomoci soustavě. Pokud má tento systém fungovat, musí být pravidla nastavena srozumitelně a férově. A musí být dobře vysvětleno, proč se flexibilita platí a komu pomáhá. Česká energetika už má zkušenost s tím, jak dlouhé dopady může mít špatně nastavené a špatně vysvětlené podpůrné schéma.

Domácí úkol pro českou energetiku

Proto musí Česko dál rozvíjet vlastní zdroje a vlastní flexibilitu. Obnovitelné zdroje budou přibývat a mají v energetice své místo. Vedle nich ale musí vznikat také kapacity, které dokážou reagovat na potřeby soustavy v konkrétních hodinách. Někdy bude potřeba výkon dodat. Jindy naopak výrobu snížit, elektřinu uložit nebo upravit spotřebu. Energetika budoucnosti nebude jednodušší. Bude řízenější.

Hodnocení ČEPS proto nevnímám jako uklidnění, že je vše vyřešeno. Spíše jako dobrý popis domácího úkolu. Pokud má mít Česko dostatek flexibility i po roce 2030, musí se už dnes řešit, kdo ji dodá, za jakých podmínek a jak rychle. Flexibilita nebude zadarmo. A sama od sebe také nezjeví.

Autor: Jiří Kratochvil, ředitel divize Výroba skupiny UCED