31. 01. 2019
Fed zahrál na holubičí notu, fakticky ale svoji politiku nezměnil
Fed na svém prvním zasedání v roce naservíroval trhům přesně to, co si mohly přát – uklidňující slova o trpělivosti, jež berou v úvahu zpomalení Číny a Evropy. Americká centrální banka navíc jedním dechem dodává, že je připravena v případě potřeby upravit restriktivní část své politiky v podobě vyfukování vlastní bilance.
Padlo sice mnoho nových slov, avšak přísně vzato se politika Fedu od předvánočního zasedání fakticky nijak nezměnila – centrální banka ponechává oficiální úrokové sazby v pásmu 2,25-2,50 % a bude i nadále prodávat dluhopisy v objemu 50 miliard dolarů měsíčně.
Z pohledu střednědobého výhledu se však odehrály tři důležité věci, které vyznívají zřetelně holubičím způsobem. Za prvé Fed ze svého komentáře vymazal frázi o vybalancovaných rizicích, která avizovala, že stále existuje prostor pro další zvyšování úrokových sazeb.
Za druhé dodatečný komentář FOMC k implementaci kvantitativního uvolňování hovoří o tom, že Fed chce skončit tento proces s vysokou úrovní rezerv v bankovním systému. To implikuje, že řízené a záměrné scvrkávání bilance centrální banky může skončit podstatně dříve, než bylo předtím komunikováno.
A konečně za třetí ten největší dáreček pro riziková aktiva v podobě odpovědi šéfa Fedu Powella na otázku, jak bude centrální banka reagovat na příští recesi, když úrokové sazby v tomto cyklu skončí pod 3 % a její bilance bude o mnoho větší. Powell na tuto námitku reagoval tak, že Fed použije všechny nástroje, jež bude mít k dispozici (bilanci) a že bude prostor pro “výrazně větší akci”. Tuto odpověď si lze volně přeložit tak, že příště – až se americká ekonomika ocitne v potížích – Fed nebude otálet a vyrukuje s nových kvantitativním uvolňováním, jež bude většího rozsahu.
REKLAMA
Co si tedy ze včerejšího zasedání FOMC odnést, když na jedné straně se měnová politika fakticky vůbec nezměnila a na straně druhé byl její verbálně formulovaný výhled dost zásadně přepsán v holubičím směru? Skutečně, napříště bude extrémně záležet na příchozích makroekonomických datech, a to nejen těch z USA, ale i z Číny a eurozóny.
Zároveň ovšem bude Fed velmi bedlivě monitorovat chování finančních trhů, a to zejména v kontextu stále klesajících bankovních rezerv. Nicméně pokud letos nedojde k zázračné akceleraci růstu eurozóny a Číny, tak si lze jen stěží představit, že se Fed vrátí k politice zvyšování úrokových sazeb, přičemž ponechá v platnosti současnou restriktivní politiku kvantitativního utahování.
Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
