Vedení ECB se zatím tento vývoj líbí. Považuje ho za důkaz klesajícího napětí na periferiích a současně to řeší zdánlivě automaticky problém exit strategie z řady mimořádných operací jako LTRO. Kde je tedy problém? ECB je mezi velkými centrálními bankami v této politice zatím úplně sama. A to je boj s větrnými mlýny.
Americký Fed, japonská Bank of Japan a britská Bank of England zatím bilanci buď dál nafukují anebo ji alespoň udržují na stávajících úrovních. I proto euro v posledních měsících začalo výrazněji posilovat. Ne náhodou se tedy na frontě s dolarem obchoduje poblíž ročních maxim (bilance ECB je zhruba na ročních minimech). Potíž je v tom, že eurozóna na takové přitvrzení měnových podmínek není zralá. V závěru roku 2012 z velkých světových ekonomik zaznamenala suverénně nejhorší výkon a i v roce 2013 se bude pohybovat na konci pelotonu. Jinými slovy, pro takovou sílu eura přes výrazné zlepšení vnější bilance eurozóny ještě nedozrál čas.
Stačí letmý pohled do Španělska, kde nezaměstnanost atakuje 27 % a reálné maloobchodní tržby padají meziročně skoro o 14 % (bez jídla). Jedinou spásou španělské ekonomiky v tuto chvíli zůstává export. A silné euro se proto může stát novou noční můrou.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
