16. 06. 2026
Dohoda na Blízkém východě sporné body neřeší
Včera příliš makro dat nevyšlo. Výjimkou byla data průmyslové produkce za eurozónu a USA. V eurozóně byla v dubnu průmyslová produkce vyšší jen o 0,1 % meziměsíčně. V meziročním vyjádření pak byla vyšší o 0,3 %. Sice již nebyla záporná, jako tomu bylo tři předchozí měsíce (graf níže je meziroční vývoj), ale za příznivý výsledek se to považovat nedá. V letošním roce se vývoj v evropském průmyslu zhoršil a pokračující (i přes korekci) zvýšené ceny ropy a plynu ho budou brzdit také v dalších měsících. A slabá jsou i další makro data eurozóny mimo sektor průmyslu. Jak jsem psal v pátek, krok Evropské centrální banky se zvýšením úrokových sazeb příliš nechápu.
Ve Státech dosáhl růst průmyslové produkce meziměsíčně také 0,1 %. Meziročně byl ale vyšší o 1,7 %. Data jsou za květen, když v USA je menší zpoždění ve zveřejňování dat. Průmyslové produkci v USA pomáhá růst těžby ropy a plynu (1,3 % meziměsíčně), nicméně rostla také produkce některého spotřebního zboží.
Donald Trump včera řekl, že USA a Írán podepsaly předběžnou dohodu o ukončení války v Perském zálivu. Detaily zatím nebyly zveřejněny a obě země uvedly, že o trvalém příměří se teprve bude jednat. Dohoda by prodloužila současné křehké příměří o další dva měsíce a znovu by otevřela Hormuzský průliv.
Mnoho detailů dohody však zůstává neznámých a není jasné, zda se její ustanovení liší od dubnového příměří. J.D. Vance pro CNN řekl, že podepsané memorandum má pouze asi jednu a půl stránky, „a jedná se tedy o velmi obecný dokument“. Podrobnosti by měly být zveřejněny v příštích dvou dnech. Vance řekl, že obsahuje „velmi významný balíček zmírnění sankcí“ pro Írán. Američtí a íránští představitelé tvrdí, že by to mohlo Íránu nakonec přinést značné ekonomické výhody díky zrušení sankcí, uvolnění zahraničních aktiv a zřízení fondu na obnovu ve výši 300 miliard dolarů, financovaného sousedními státy Perského zálivu. Američtí představitelé, kteří hovořili pod podmínkou anonymity, uvedli, že Írán bude muset splnit požadavky USA, aby nikdy nevyrobil jadernou zbraň a přestal podporovat milice jako Hizballáh apod.
Dohoda tak vlastně neřeší klíčové sporné body (jaderný program, obohacený uran apod.). Další velkou nejistotou je Izrael, který se k dohodě staví (neveřejně) negativně, protože se obává pokračujícího jaderného programu v Íránu. Celkově tak sice došlo k uklidnění na trzích, ale nejistota do budoucna zůstane zvýšená, když se nedá vyloučit ani další případná eskalace.
Autor: Jiří Polanský, analytik České spořitelny
