23. 07. 2026
Dnes zasedá ECB
Dnes zasedá Evropská centrální banka a očekává se ponechání sazeb beze změny. Podle průzkumu agentury Reuters čeká stabilitu sazeb na dnešním zasedání všech 74 přispěvatelů, zvýšení sazeb nečeká žádný z nich.
Na druhou stranu ale trh posunul po opětovné eskalaci konfliktu na Blízkém východě očekávání směrem nahoru a znovu čeká ještě dvojí zvýšení sazeb ECB. My tento optimismus považujeme za předčasný, když očekáváná inflace v eurozóně na příští rok kolem 2 % a ochlazení makro vývoje dle nás ze střednědobého pohledu další zásah centrální banky nevyžadují. Nicméně vzhledem k relativně jestřábím komentářům některých představitelů ECB se na podzim ještě jedno zvýšení sazeb vyloučit nedá. V tomto ohledu může být zajímavý příští týden, kdy vyjde předběžný odhad HDP za Německo i eurozónu za druhé čtvrtletí. Nedá se totiž vyloučit mezičtvrtletní mírný pokles německé ekonomiky a zhruba stagnace eurozóny. Což by měl být signál pro ECB, že další zvýšení sazeb opravdu není potřeba.
Eurostat zveřejnil údaje o veřejném deficitu a dluhu za první čtvrtletí. Jejich absolutní hodnoty nejsou tak důležité, vždy je potřeba sledovat především poměr k HDP. A ten i nadále nevyznívá dobře. V eurozóně i EU jako celku dosáhl deficit 3,1 % HDP. A při pohledu na vývoj za poslední dva roky k žádnému zlepšení nedochází. To je samozřejmě dáno nejen neustálým zadlužováním veřejného sektoru, ale také slabým růstem ekonomiky.
Čistě obecně vysoké deficity (na HDP) nemusí být na škodu a mohou být pro ekonomiku prospěšné. Musí se ale týkat především sektorů, které zvyšují potenciální HDP, a tím budoucí růst ekonomiky (například za 10 let). To jsou především investice do infrastruktury (nejen dopravní), vzdělání, věda a výzkum a také obrana, která má vedle okamžitých benefitů (lepší obranyschopnost země) obvykle také dlouhodobé benefity (spousta technologických inovací vznikla původně právě v obranném sektoru). Problémem (nejen) zemí EU ale je, že nemalá část zadlužení jde na vrub spíše spotřeby, a nikoliv klíčových investičních projektů. Veřejný dluh k HDP tak dále stoupá. V eurozóně dosahuje již téměř 90 % HDP a v EU pak zhruba 83 %. Problémem není jen samotná velikost, ale také dynamika, kdy podíl na HDP relativně rychle roste.
Mezi zeměmi EU zůstává vývoj v ČR vcelku příznivý. Z tohoto pohledu by tak vyšší zadlužení nemuselo nutně až tolik vadit, nicméně (jak bylo uvedeno výše) jen pokud by bylo alokováno do sektorů nebo projektů, které v budoucnu zvýší potenciální HDP. V opačném případě by k negativním dopadům vedle vyššího zadlužení samotného bez výraznějších kladných dopadů do potenciálního růstu ekonomiky bylo potřeba přičíst také případný růst rizikové prémie země a tím i úrokových sazeb z dalšího dluhu.
Autor: Jiří Polanský, analytik České spořitelny


