27. 09. 2022
Další krok k normálu… alespoň v USA
Rozhodnutí americké centrální banky z 21. září lze chápat jako další krok k normální měnové politice, která reflektuje vývoj inflace bez toho, že by upřednostňovala jiné méně relevantní cíle, jako je třeba financování státního dluhu. Fed sice nepřekvapil, pokud jde o zvýšení sazeb, ale vyslal jasný signál, že doba přitvrzování není ještě zdaleka u konce. Jak je vidět na devizových trzích, je to zpráva, která „otřásla“ eurem i rizikovějšími měnami v našem regionu.
Pozornost finančních trhů se v minulém týdnu soustředila primárně na dění v USA, kde centrální banka rozhodovala o úrokových sazbách. Podle očekávání, i když část trhu sázela ještě na razantnější posun, zvýšila svoji základní sazbu o 75 bazických bodů na 3,25 %. Současně však zveřejnila velmi jestřábí projekci dalšího vývoje, podle které by úrokové sazby měly dál rychle růst až téměř do blízkosti pěti procent. Přitom ještě předchozí průzkum zveřejněný v červnu ukazoval, že by sazby Fedu neměly letos ani v roce 2023 překonat hranici 4 %.
Jde sice jen o sumarizaci názorů jednotlivých centrálních bankéřů na vývoj sazeb v následujících letech, který se může v závislosti na zprávách z ekonomiky změnit, avšak v tuto chvíli jde o jasnou zprávu, že doba normalizace úrokových sazeb zdaleka ještě nekončí, což se okamžitě propsalo do tržních sazeb i do vývoje kurzu dolaru vůči euru a dalším měnám. Forwardové sazby totiž okamžitě poskočily o dalších 40 základních bodů a dolar se vůči euru posunul na dvacetileté maximum.
Americká centrální banka přitom podobně jako ECB dlouho považovala nastupující inflační vlnu za dočasnou a teprve v březnu na ni reagovala prvním zvýšením úrokových sazeb, i když alespoň před tím odstoupila od politiky kvantitativního uvolňování, tedy zahlcování trhů novými dolary. Mimochodem, ke zvýšení sazeb se fakticky rozhodla až o třičtvrtě roku později než ČNB, která zde bývá občas kritizována za opožděnou reakci.
Americké úrokové sazby rychle narůstají a současně se zmenšuje množství dolarů na finančních trzích. Ať už díky záměrnému snižování bilance Fedu o 95 mld. USD měsíčně nebo už jen díky tomu, že banky začaly ukládat rekordní množství volných peněz na své účty u této centrální banky, aby využily možnosti zajímavějšího úročení. Znamená to, že dolar se stává dražším a do jisté míry vzácnějším aktivem, které je navíc v nejistých časech celosvětově preferované investory.
Není proto překvapením jeho posilování vůči ostatním měnám, a zvláště ne pak vůči euru, které oporu u ECB teprve hledá. Ta nejenom že začala s růstem sazeb ještě později než Fed, ale v zájmu nepadnutí třeba předlužené Itálie do problémů s financováním dluhu, je ochotna pokračovat ve zvyšování své angažovanosti na dluhopisovém trhu, a tedy v tisku nových eur. O návratu ke klasické měnové politice na této straně Atlantiku proto zatím nemůže být tak úplně řeč.
Autor: Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS
