Sobota 25. listopadu. Svátek má Kateřina.

Čtení o důvodech finanční / bankovní krize v USA

InvesticeMakro 02.05.2012 | 14:29 0 Komentářů

Zaujal mě rozhovor s Barrym Ritzholtzem o důvodech finanční krize, především z pohledu USA. Doporučuji k přečtení, níže vybírám několik myšlenek (ne nutně nových), které mě zaujaly (David Navrátil Česká spořitelna).

Regulace a Fed

Neexistuje jediný důvod finanční a bankovní krize z roku 2008, šlo o kombinaci více věcí. Barry především zmiňuje přílišnou deregulaci. S tím souhlasím. Deregulace především těch pravidel, která vznikla jako reakce na Velkou depresi, tato pravidla fungovala po 75 let. Například regulace investičních bank. A ouha, po pár letech se nám to vrátilo jako bumerang a finanční systém se dostal do podobných problémů jako v případě Velké deprese.

Dále záchrana některých finančních institucí v minulosti (např. LTCM) nechala vyrůst morální hazard ve stylu „Když budu riskovat a budu mít štěstí, tak budu mít zisk. Pokud ne, tak to bude problém někoho jiného“. S tímto taky souhlasím a myslím si, že řešení této krize spíše jenom morální hazard umocnilo.

A v neposlední řadě zmiňuje i centrální banku USA: ta po roce 2001, po splasknutí internetové bubliny snížila sazby na 2% a ponechala je na velmi nízkých úrovních po velmi dlouhou dobu. O tomto argumentu vedeme u nás v kanceláři často diskusi, protože tady máme zastánce i odpůrce tohoto názoru. Podle mého skromného názoru se nemá centrální banka soustředit pouze na vývoj cen spotřebního zboží, ale i na ceny další aktiv, kde cenová bublina také může vzniknout. Toto centrální banky spíše odmítaly. Dále centrální banky  nízké sazby vysvětlovaly nízkou inflací. Ale inflace nebyla nízká díky nízké poptávce, díky nízké spotřebě. Ne. Takže ji nebylo potřeba podporovat nízkými sazbami. Inflace byla nízká díky levným dovozům z Číny a spol. To je ovšem tzv. pozitivní nákladový šok, na který centrální banka má spíše reagovat růstem sazeb.

Řešení bankovní krize

Během posledních dvaceti let zažilo svou finanční krizi Japonsko a Švédsko. Nicméně tyto dvě ekonomiky zvolily naprosto odlišný postup na řešení bankovní krize.

Švédský přístup Barry popisuje jako „k čertu s bankami, zachraňme bankovní systém“. Pokud byla banka nesolventní, tak bylo vyhozeno vedení dané banky, akcionáři přišli o vlastnická práva. Dále špatná aktiva banky byla prodána, pokud to nestačilo, byla prodána i další aktiva. A na konci vyšla banka ozdravena, pokud ji ozdravit nešlo, tak zbankrotovala. Co je především důležité, tak byl potrestán vlastník a management za špatné rozhodnutí. Ale i lidi a podniky, za to, že si vybrali špatnou banku. Všichni prostě nesou odpovědnost za své rozhodnutí.

Japonský scénář je nazván „k čertu s bankovním systémem, zahraňme banky“. Bylo to dáno především ohromnou provázaností bank a podniků, tzv. keiretsu. Zachraňovaly se banky, bez postihu špatných rozhodnutí, bez ohledu, zda takto zachráněné banky budou fungovat. Výsledek? Bankovní systém nefunguje ani po téměř více než dvaceti letech a japonský bankovní systém je spíše nazýván systémem zombie bank.

Pozor: krach Lehman Brothers není švédský přístup. To byl naprosto neřízený krach, zatímco ve Švédku krach byl aktivně řízen.

Skutečně důležitý aspekt, který Barry zmiňuje, aby byl bankovní sektor ozdraven, je eliminace morálního hazardu.

Matematika: dobrý sluha, ale…

Dalším problémem byla víra v racionální trhy. Proto deregulace, protože se věřilo, že trhy vše vyřeší samy a racionálně. Opět u nás v kanceláři velmi oblíbené téma.

S tím je spojena matematizace ekonomie. Respektive víra, že modely, které jsou používány pro popis ekonomiky, mohou být přesné. Naprosto sedí výrok George Boxe „Všechny teoretické modely jsou špatné, ale některé užitečné“.

Dále obecné rozšíření matematických modelů a tzv. kvantového obchodování vedlo k tomu, že všichni používali podobné modely. Pokud všichni používají stejný přístup, tak dělají stejné nákupy a prodeje finančních aktiv, a tedy i stejné chyby.

Líbí se mi jeho příměr s raketou letící na Mars. Představte si, že byste pomocí matematiky chtěli namířit raketu tak, aby po vypuštění mířila rovnou na Mars a doletěla tam bez jakýchkoliv korekcí. Stačí ovšem milimetrová odchylka a raketa může minout Mars o miliony kilometrů. Proto raketa potřebuje korekční trysky. Nemluvě o nástrahách, které ji budou čekat během letu a které ji vychýlí z její dráhy.

Nenasytnost

Proč vlastně byly tak mocně nakupovány různé finanční deriváty, kterým nikdo nerozuměl a které jsou teď jasně označovány jako toxická aktiva?

Většina institucí, ať už jde o penzijní fondy, nadace, investiční fondy, počítají ve svých kalkulacích zhruba s pětiprocentním ročním výnosem. V posledních deseti letech akcie díky splasknutí internetové bubliny nic nevydělaly. Díky nízkým sazbám Fedu, přebytkům rozpočtu USA a nízké inflaci se snížily i výnosy státních dluhopisů. Takže po roce 2001 najednou výnos těchto institucí nebyl 5%, ale byl výrazně nižší. Nenasytnost ve stylu „pokud mi nevyděláš 5% ročně, tak jdu se svými penězi někam jinam“ začala nutit hledat finanční trh, jak výnos zvýšit na 5%. A najednou jako deus ex machina jim byl nabídnut produkt, který měl tento výnos a navíc se tvářil (díky ratingu), že je stejně bezpečný jako státní dluh USA. Konec už víme.

Závěr? Efektivně uzdravit bankovní sektor bez odpovědnosti nepůjde. A není potřeba vymýšlet novou regulaci. Stačí vrátit pravidla, která fungovala před neregulační mánií. Dále, nevěřte bezmezně modelům. Ty vám mohou pouze pomoci v rozhodování. Sám to znám ze své vlastní zkušenosti v prognózování. A nikdy se nežeňte za cíleným výnosem hlava nehlava. Vždy se dívejte na fakta a fundamenty. Investování je běh na dlouhou trať a každý rok není posvícením.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.