02. 03. 2026
Chaos na Blízkém východě může v případě delšího trvání výrazně zasáhnout globální ekonomiku
Administrativa Donalda Trumpa zásobuje v posledních měsících svět sérií bezprecedentních šoků. Od zatčení Huga Cháveze přes snahu ovládnout Grónsko a výrazné vzedmutí celní nejistoty po zrušení recipročních cel nejvyšším soudem až po masivní útok na Írán a zlikvidování hlavního vůdce Ajatolláha Chomejního v posledním víkendu. Trhy nestíhají pořádně analyzovat dopady jednoho a už jsou nuceny otáčet pozornost jinam. Při tom všem je s podivem, jak si s tím zatím americká i evropská ekonomika dokázaly relativně solidně “poradit” – poslední revize odhadů růstu (konsenzy analytiků) probíhaly na obou březích Atlantiku spíše směrem vzhůru. Intervence v Iránu to však může změnit.
Jedná se v prvé řadě o Hormuzský průliv, kterým teče přibližně pětina světové produkce ropy, a jeho uzavření může mít dramatické dopady na ceny ropy a energií. Chaotičnost a těžká předvídatelnost konfliktu, kdy se iránský režim v boji o přežití nezdráhá například útočit ani na největší světové letiště v Dubaji, vedla také prakticky k úplnému zastavení toku ropy skrze Hormuzský průliv. Klíčovou otázkou nyní je, na jak dlouho?
Pokud dojde k vyřešení konfliktu a rychlé deeskalaci, mohou být dopady na cen ropy a energií pravděpodobně snesitelné – růst cen ropy okolo 10 % (do blízkosti 90 USD za barel) na omezenou dobu s relativně snesitelnými dopady na globální ekonomiku. To však nyní nevypadá úplně realisticky. Situace je značně nepřehledná, ale podle posledních zpráv se zdá, že íránské revoluční gardy se snaží upevnit mocenské pozice a aktivně se bránit. To zvyšuje pravděpodobnost dlouhodobého chaosu a nejistoty v regionu. Delší uzavření Hormuzskému průlivu by přitom podle části trhu mohlo vést k výraznému energetickému šoku – nárůstu cen ropy o desítky procent viditelně nad 100 USD/barel a především také k značnému růstu cen plynu (LNG). Hormuzský průliv je také klíčovou dopravní tepnou pro Katar (druhého největšího exportér LNG na světě).
V tomto scénáři dlouhodobého “zamrznutí Hormuzu” by globální ekonomika dostala další výrazný stagflační šok (třetí po pandemii COVID a ruské invazi), který by tlačil vzhůru inflaci, dolů hospodářský výkon a současně centrálním bankám znemožňoval snižovat úrokové sazby. Jeho dopady do globální ekonomiky by však nebyly rovnoměrné. Nejvíce zasažené by byly bezesporu asijské ekonomiky včetně Číny, které jsou čistými dovozci energií a jsou nejsilněji navázány na dodávky ropy a LNG z blízkého východu skrze Hormuzský průliv. Nepříjemné by byly také pro Evropu včetně Česka, která je rovněž v pozici čistých dovozců. I když expozice vůči dodávkám z Blízkého východu je oproti Číně relativně malá, zprostředkovaně se ji samozřejmě dotknou vyšší světové ceny ropy a LNG, které mohou mít nakonec dopad také na ceny elektřiny.
To by pravděpodobně definitivně smetlo ze stolu jakékoliv (byť marginální) sázky na další pokles sazeb v eurozóně. A Spojené státy by pravděpodobně vzhledem k pozici čistého vývozce energií byly hospodářsky nejodolnější. I proto také s vysokou pravděpodobností dolar bude reagovat na blízkovýchodní chaos pozitivně. I tady by však zprostředkovaně skrze světové ceny ropy měli pocítit dopady američtí spotřebitelé u čerpacích stanic. A to může vést k větší obezřetnosti Fedu a zpětně ještě více posilovat dolar….
Každopádně nejbližší dny pravděpodobně hodně napoví, do jak výrazného a vleklého konfliktu na Blízkém východě míříme a trhy mohou být proto velmi volatilní.
Autor: Jan Bureš, hlavní ekonom skupiny ČSOB
