Česká koruna by se časem mohla vymanit z tlaku. Zajištění exportérů poblíž historických minim

Česká koruna se dostala v posledních dvou týdnech po delší době opět pod výraznější tlak a v nejslabších seancích se obchodovala až na dostřel od 26,00 EUR/CZK. Na vině byly podle nás dva hlavní faktory – strach z nové delta varianty COVID 19 a obavy z globální inflační vlny. Oba faktory na globálních trzích začaly hrát do karet americkému dolaru, který jako magnet začal vysávat likviditu z rizikovějších měn.

My si v našem základním scénáři stále myslíme, že ztráty koruny by měly být dočasné. Za prvé proto, že předpokládáme, že nové varianty COVID 19 nepovedou na podzim a v zimě k podobně tvrdým lockdownům jako na přelomu let 2020 a 2021. A v takovém případě bude dál pokračovat růst domácích úrokových sazeb a jednoleté a dvouleté české tržní sazby by měly koruně znovu hrát do karet. Vedle toho předpokládáme, že globální inflační tlaky sice budou odeznívat pomaleji, než si přejí centrální bankéři v eurozóně i v USA, ale obrat v super uvolněné měnové politice amerického Fedu bude i tak relativně hodně pomalý a rozvážný. A to by po čase mělo sebrat vítr z plachet dolaru a začít hrát do karet rizikovějším měnám.

A v neposlední řadě je třeba vzít v potaz nízké zajištění českých exportérů – to na konci druhého kvartálu pokleslo podle průzkumů ČNB do blízkosti historicky nejnižších úrovní. A to ve chvíli, kdy naopak podle PMI i jiných průzkumů řada exportérů hlásí rekordní nové zakázky. To může být dříve nebo později také vítané plus pro korunu.