Americké volby ve znamení bluenami

Před volbami měli republikáni kontrolu nad oběma komorami Kongresu. V Senátu disponovali většinou 53 ku 47, přičemž na demokratické straně se započítávají také dva nezávislí senátoři. Ve Sněmovně reprezentantů byla jejich převaha podstatně těsnější: 218 republikánů proti 214 demokratům, jednomu nezávislému a dvěma neobsazeným místům. Po sečtení podstatné části hlasů je již potvrzeno, že demokraté získali kontrolu nad Senátem (největší obraty: v Kansasu získali křeslo poprvé poprvé od roku 1932, v Texasu od roku 1988). Současně směřují k převzetí Sněmovny reprezentantů, kde se jim podařilo obrátit několik dosud republikánských obvodů. Celkově platí, že Republikáni ztratili podporu i v oblastech, kde před dvěma lety Donald Trump přesvědčivě zvítězil.

Trumpova doporučení v průběhu roku 2026 měla značnou váhu při republikánských primárkách. V těch podle průběžných statistik uspělo přibližně 97 % jím podpořených kandidátů. Ve včerejších volbách ale podle Ballotpedia měla Trumpova podpora jen asi padesátiprocentní úspěšnost. Výmluvným příkladem je Texas: Trump podporoval Kena Paxtona, ale ten nakonec prohrál s demokratem Jamesem Talaricem.

Prezident prohlásil, že je ochoten výsledky přijmout (což bychom měli přijmout s obrovskou úlevou; nelze ale vyloučit, že si republikáni schovávají stížnosti ohledně neplatnosti voleb až na prezidentské volby za dva roky). Nově zvolení členové Sněmovny reprezentantů i noví senátoři nastoupí do funkcí 3. ledna 2027, kdy začíná nové, již 120. volební období Kongresu. Do té doby budou pokračovat ve funkci dosavadní zákonodárci. Trump tedy ještě několik týdnů může počítat s republikánským Kongresem. Nejdůležitější změnou bude možnost demokratů blokovat nebo zásadně měnit legislativní návrhy prezidenta. K přijetí běžného zákona je nutný souhlas obou komor Kongresu. Demokraté mohou také blokovat nové rozpočtové priority, ovlivňovat financování jednotlivých vládních programů a výrazně posílit kontrolu nad činností administrativy prostřednictvím parlamentních výborů, vyšetřování a předvolávání svědků. (Demokratický reprezentant Robert Garcia jako budoucí předseda mocného Výboru pro dohled a vládní reformu už Trumpovi a jeho administrativě vzkázal „Sežeňte si právníky“.) Prezident ovšem při schvalování jakýchkoliv změn legislativy disponuje právem veta (a Trump už ohlásil, že bude demokratické návrhy vetovat). K jeho přehlasování je zapotřebí dvoutřetinová většina v každé komoře, kterou demokraté mít nebudou. Výsledkem proto může být značná legislativní paralýza: demokraté budou schopni blokovat republikánské návrhy, ale bez podpory části republikánských zákonodárců neprosadí ani vlastní program.

Změna složení Kongresu zároveň neznamená, že Trump přijde o kontrolu nad výkonnou mocí. Prezident může nadále vydávat exekutivní příkazy, řídit federální úřady a určovat priority jejich činnosti. Exekutivní příkazy nejsou náhradou zákonů: nemohou legitimně rušit platnou legislativu ani překračovat pravomoci, které prezidentovi svěřuje ústava a zákony. Trump se ale o to může snažit. Jejich zákonnost se sice dá napadnout u soudů, ale k finálnímu verdiktu může vést zdlouhavá cesta. Na druhé straně Kongres může omezit prostředky, z nichž se jednotlivá opatření financují. Specifická síla Senátu je v tom, že schvaluje řadu prezidentských nominací včetně federálních soudců a členů vlády a podílí se na ratifikaci mezinárodních smluv. Demokratická většina tak může zpomalit nebo zablokovat obsazování důležitých funkcí. To je zvlášť podstatné v případě federální justice, jejíž rozhodování může ovlivňovat podobu americké politiky ještě dlouho po skončení Trumpova mandátu.

Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil a má značný prostor pro samostatné rozhodování o jejich nasazení. Kongres však rozhoduje o financování armády, schvaluje vojenské rozpočty a může povolit či omezit použití vojenské síly. Podle zákona War Powers Resolution má prezident za určitých okolností povinnost informovat Kongres o nasazení amerických jednotek a bez příslušného souhlasu musí jejich nasazení zpravidla ukončit do 60 dnů, s možností dalšího třicetidenního prodloužení za stanovených podmínek. V případě Ukrajiny a Blízkého východu může demokratický Kongres prosazovat nové balíky pomoci, vyčleňovat na ně peníze a kontrolovat, jak administrativa již schválené prostředky využívá. Prezident však může nadále ovlivňovat konkrétní podobu pomoci, její načasování a diplomatický přístup k válce. Ani demokratická většina tedy sama o sobě nezaručuje, že se americká politika vůči Rusku a Ukrajině zásadně obrátí.

Autor: Michal Skořepa, analytik České spořitelny