Projektů založených na placeném poradenství přímo od klienta a nikoli na základě provizí za zprostředkování finančních produktů od finančních institucí byla v České republice hned celá řada. A většina z nich zanikla, nebo skomírá. Jediné, co mělo šanci na úspěch, je placené investiční poradenství spíše pro movitější klientelu, kde investiční poradce inkasuje podíl na výnosech.
Nejmasovější škody klientům ovšem nevznikají na straně investic. Hlavním terčem nekalého jednání „finančních poradců“ jsou pojišťovací produkty spojené s vysokou provizí. Ale nemusí se jednat jen o ně. Škoda může vzniknout i pouhým nahrazením „drahého“ pojištění invalidity z jakýchkoli příčin „levnějším“ úrazovým pojištěním, které ovšem kryje pouze zlomek rizik. A lidé podepíší, protože věří.
Finance jsou a budou vždycky především o důvěře. Jejich správa je především běh na maratónské trati a svěřit pojištění pro případ nahodilé, bez pojištění finančně ruinující události či zhodnocování úspor na stáří člověku nebo finanční instituci, kterým nevěří, může jen lehkomyslný hazardér. Ale jak se zdá, takových je v Česku přehršel…
Placené finanční poradenství se neuchytlo nejen v Česku, ale je minoritní i v celé kontinentální Evropě – a dokonce i v anglosaské Velké Británii. Na evropském kontinentu bývá důvod často přičítán OVB Allfinanz, která jako první rozvinula finanční poradenství neplacené klientem – a klienti si zvykli na to, že rady nic nestojí. Od OVB pak stejný či obdobný model převzaly i další společnosti a platit za radu, kterou jinde člověk dostane „zadarmo“ se už nikomu nechce.
V Česku se přičítá neúspěch placeného finančního poradenství ještě nedostatku „bezprovizních“ finančních produktů. Poradce tak nemůže nabídnout klientovi levný produkt, protože takový na trhu není. Musí sáhnout k takovému, který je provizí (a tím i vyššími náklady) zatížen, čímž by klient platil dvakrát. Když ale zavedete řeč na téma bezprovizních produktů s pojišťovnami, důvod omezené nabídky je jediný: Není o ně dostatečný zájem.
REKLAMA
Nejedná se ale o začarovaný kruh, kdy živoří firmy zkoušející model placeného finančního poradenství, protože nemají bezprovizní produkty, které jim pojišťovny[1] nenabídnou, protože ony firmy živoří. Důvodem je neochota klientů platit. Raději uvěří fikci poradenství zadarmo a zaplatí mnohem více ve skrytých poplatcích a neefektivních produktech.
Zdaleka ne všichni poškození klienti si stěžují. Jedni ani nezjistí, že byli poškozeni, druzí nevědí, kde si stěžovat a další připouštějí svůj díl viny stvrzený podpisem na uzavřených smlouvách i rozličných poučení. Přesto by šlo velké části škod předejít – ale zřejmě ne zadarmo.
Jednou z možností by mohlo být sjednání „nezávislého auditu“ připraveného finančního plánu finančním poradcem. Kolik by ale byli klienti ochotni za takovou službu zaplatit?
REKLAMA
[1] U investičních společností tento problém odpadá – finanční zprostředkovatel se zpravidla může vzdát části či celého vstupního poplatku, který je určen na úhradu jeho provize.
