Od 1. 1. 2015 by měla pojistná smlouva životního pojištění splňovat novou podmínku pro uplatnění daňového zvýhodnění. Vložené finanční prostředky již nebude možné ze životního pojištění vybírat formou částečných odkupů. Ostatní podmínky zůstávají zachovány. Cílem navrhované daňové úpravy tedy je ponechat daňové výhody jen těm, kteří využívají životní pojištění jako ochranu před riziky spojenou s vytvářením dlouhodobé finanční rezervy na stáří.
Uvedenou změnu lze vnímat pozitivně a jako pochopitelný krok ze strany státu. Zejména zaměstnavatelé možnost částečných výběrů dlouhá léta zneužívali jako alternativy ke mzdovému ohodnocení zaměstnance bez povinnosti odvodu na sociální a zdravotní pojištění.
Po schválení zákona se sníží likvidita životního pojištění, na které lze čerpat daňové úlevy (nemožnost částečných výběrů a zpřísnění podmínek pro vypovězení smlouvy o životním pojištění).
Nedoporučuji pojistnou smlouvu předčasně ukončovat, což by podle nových podmínek znamenalo nutnost „vrátit“ (dodanit) získanou daňovou úsporu za posledních 10 let. Klientům, kteří mají v životním pojištění naspořenu určitou částku, se však může vyplatit provést částečný výběr ještě v letošním roce a peníze investovat do likvidnějšího produktu, například podílových fondů. V pojistných produktech totiž i po zaplacení počátečních nákladů často dochází ke zdvojování poplatku za obhospodařování investice. Tento poplatek si naúčtuje nejen investiční společnost, která spravuje fondy navázané na pojištění, ale také samotná pojišťovna.
Pokud klienti zjistí, že jejich stávající životní pojištění neodpovídá z pohledu pojistné ochrany jejich aktuální životní situaci a nelze ho vhodně upravit, mohou převést odkupné na nově uzavřenou smlouvu, aniž by museli daňovou úsporu z minulých let dodanit. Klienti si však musí dát pozor na přepojišťování, neboť náhrada staré smlouvy novou může být motivována provizí nepoctivého finančního zprostředkovatele. Pokud tedy chce klient v životním pojištění spořit, měl by tak činit formou takzvaného mimořádného pojistného, z kterého se neplatí žádné či minimální poplatky.
REKLAMA
Bylo by však vhodné, aby se stát ještě jednou zamyslel nad daňovými úlevami životního pojištění. Není totiž zcela zřejmá koncepce této daňové výhody. Na jedné straně stát říká, že podporuje dlouhodobé spoření v životním pojištění, na straně druhé je ale daňová úleva poskytována i na produkty s naprosto minimální spořicí či investiční složkou (klient „nic“ na stáří nenaspoří). Co se týče pojistné ochrany, což by měla být primární funkce životního pojištění, je daňová výhoda poskytována jen na pojištění úmrtí. Přitom z čistě finančního pohledu má větší dopad invalidita (v českém prostředí je systém invalidních důchodů méně „štědrý“ než důchodů pozůstalostních). Pojištění invalidity však de facto daňově zvýhodněno není.
Daňovou podporu má také pouze individuální pojištění. Zaměstnavatelé tudíž nemají možnost čerpat daňové výhody na skupinové pojištění zaměstnanců, které je pro zaměstnance výhodnější (nižší cena, nezkoumání zdravotního stavu atd.), než pojištění sjednávané individuálně.
A těch nedostatků bychom v daňové podpoře soukromého životního pojištění našli více. Daňová výhoda je například poskytována i na předražené produkty životního pojištění, které si ji nezaslouží, neboť celou získanou daňovou úlevu lidem seberou vysoké poplatky pojišťoven.
Autor je analytik Broker Trust
